Na nové prostředí jsem si rychle zvykl
menu

Na nové prostředí jsem si rychle zvykl

Už mi dávno bylo 5 měsíců a řekl jsem si, že o sobě musím dát trochu vědět. Tedy, jmenuji se Quin a od maminky jsem se přestěhoval do pražských Vinohrad. Pěkně a rychle jsem si zvykl na nové prostředí a svoje lidičky. Mám moc rád procházky, plyšáky a hraní. Sice jsem prý vodní pes, ale na vodu já tedy moc nejsem. Radši jsem na trávě a déšť se mi taky moc nelíbí. Naučil jsem se povely, co mám umět a snažím se i nosit věci. U nohy jdu většinou krásně. Jenom jsem prý trochu upovídaný, když se mi něco nelíbí, tak to prostě řeknu, tedy štěknu! O prázdninách jsem docela cestoval, nejvíc se mi líbilo na chatě. Taky jsem byl na hlídání v Tlapkách, když jeli páníčci tam, kde jsem nemohl být s nimi.

V mojí rodině jsou dospěláci Tomáš a Barbora a děti Nikolka a Davídek. No a právě Davídek je teď na 4 týdny v lázních Kynžvart úplně sám. Jasně, že za ním jezdíme na výlety, a já jsem důležitou součástí. Je to z Prahy dost daleko, autem víc než 2,5 hodiny, ale s přestávkami se v pohodě zvládnu dobře vyspat, abych mohl hned řádit, co mě pustí z auta ven! V Kynžvartu je nádherně a v okolí spousta zajímavých míst. Už jsem byl v přírodním parku Prelát, je tam pro každého něco. Pro děti vodní svět, lanová dráha a spousta prolézaček, pro dospěláky kde si posedět a pro mě obrovská louka a taky potok, do kterého nesmím, ale moc rád ho aspoň pozoruji. Vzali mě i na přírodní prameny, hlavně Smraďoch se mi líbil, protože ten opravdu smrdí, tak jsem se tam nechal i vyfotit, ať mám památku a taky, abyste mi věřili, že něco takového skutečně existuje!

A konečně mě vzali i do Mariánských lázní, krásně jsem se promenoval v košilce a haltině, kolemjdoucí si na mě ukazovali, jak mi to sluší a co že to jsem vlastně za psa. Zpívající fontánu jsem poslouchal, hráli Dvořákův Karneval, jen ta stříkající voda mě trošku dráždila, ale blíž mě nepustili. Aspoň jsem se mohl pak proběhnout v krásném parku s jezírkem. V lázeňské cukrárně jsem byl opět terčem obdivu, ale na to už jsem zvyklý.

Je to stejné na procházce v parku, na ulici, v metru, tramvaji, v restauraci i v obchodních domech. Všude jsou lidé zvědaví, co že to mám na sobě a jak se vlastně my, budoucí asisťáci, vychováváme. Zajímají je všechny podrobnosti. Už končím, zítra jedu s paničkou do práce tramvají a metrem, tak abych se na to vyspal!

Haf!

Váš Quin