Soužití s Bárou
Dobrý den paní Pirnerová,
Nedávno jste mě žádala jestli bych Vám napsala něco o soužití s mým vodícím psem Bárou.
Barču jsme dostali v listopadu 2009, takže jsme spolu už rok. Bára mi pomáhá každý den, ráno vodím syna do školky, odpoledne pak na kroužky a stíháme i aktivity ve znojemském TyfoCentru. Účastníme se různých besed a Bára vydrží v klidu ležet po celou dobu trvání besedy, dál chodíme na turistické výlety, kde se Bára pořádně unaví a vyblbne. Chodíme spolu i do divadla, tam se pro změnu prospí, vzbudí ji až závěrečný potlesk. Dokonce se nám podařilo domluvit s majitelem solné jeskyně ve Znojmě, aby Bára se mnou mohla jít až do jeskyně, dostane svou deku na zem, uvelebí se tam a relaxuje.
Bára je první vodící pes ve Znojmě a tak se občas setkávám z nepochopením lidí v městské dopravě, ale i v obchodech nebo při venčení. Snažím se jim vždycky v klidu vysvětlit, že Bára je vodící pes a v čem všem mi pomáhá. Bára mi dokáže vyhledat a podávat bílou hůl a moc ráda jezdí autem, když vidí otevřený kufr, tak tam nadšeně skočí a těší se na cestování.
Jsem moc ráda že ji mám,hodně mi usnadnila samostatný pohyb, dostanu se víc mezi lidi a můžu se i aktivněji věnovat synovi. Zapadla krásně k nám do rodiny a je jejím plnohodnotným členem, už si to bez ní neumíme představit.
Nicol Tomanová a Bára
Říjen 2010
