Občasníček (zatím) malého Lva

Jsem Simba a už 10 dní nejsem s maminkou Iris, není se mnou ani rychlá ségra, ani nikdo z brášků.

Jel jsem dlouho autem, špatně mi nebylo, ale nadšený taky ne, tak jsem raději usnul. Seznamovací odpoledne bylo náročné plné nových kamarádů, ukázal jsem jaký mám zoubky, jak umím rozvazovat tkaničky a usnul jsem. Dostávám baštu 4 x denně 40 gramů, vážil jsem 4 kila krásného latéčka a dnes jsme navážili celých 5 kilo. Občas mi uteče loužička, ale už vím, že musím ven. Tam je tolik voňavých věciček, ale to mi babi nechce dovolit. Často jsem rychlejší a nenechám si tu voňavou věc sebrat a mám potřebu s ním zdrhnout a slupnout ji… a to vodítko chodit umím sám, tak proč mě musí vodit…

Už jsem poznal skoro všechny psy kolem kterých chodíme na procházku, občas je to cukaná, protože k nim nesmím. Autobus i vlak, tam je to normál, jenom k nikomu nesmím a nikdy cizí nesmí ke mně, ale jsou i takoví co se neptají. V autě mám svoje separé, jsem připoutaný, ale musí to být, ať jedeme kousek pro Báru do školy a nebo daleko na sraz štěňat. Všechno nebylo na hvězdičku, ale prošli jsme a budeme dál pečlivě trénovat. Nesmím všechno - nó nic sbírat, ale hodně chci - to je pak cukaná. Už skončily třešně tak nebude tolik napliváno na cestě a to ostatní…. to bych se měl držet, snažím se. Kočky běhají dost rychle a ty dvě slepice si sednou a čekají co bude, mají spoustu dlouhých peříček a hlavičky mají akorát do tlamičky, ale to taky nesmím. Bolt vydrží víc a babča Gaja je občas protivná, ale na pelíšek se vejdeme všichni i s kočkou…