Navar v adoptivní rodině

Ahoj příznivci PT. Jmenuji se Navar a jsem velkej smetanovej labrador. Když jsem opustil chovou stanici, tak mě odvezli do nové prý "adoptivní rodiny", která mě měla tzv. socializovat. To je: bez loužiček hygiena, chodit na vodítku a prostě ničeho se nebát a zvyknout si na ruch města a já měl výhodu, byl jsem v Praze.

Protože si paní zlomila ruku a já jsem to zněužíval a zlobil, tak mě dali rovnou k mladé trenérce do Tlapek a to bylo hoodně zábavné. U Hanči,tak se jmenovala, to byla paráda.
Měla tam ještě dva labrouše Moetu a Waldu. To ovšem je úplně jiná liga. Oba poslouchají a dělají co jim dospěláci řeknou. A já se to od nich určitě chci naučit taky.

Takže jezdím do města, do Olympie a Hanča mě brala všude sebou, abych byl na vše připraven. A musím Vám říct, byla to vojna.

Neodpustila mi an fň. Když jsem si užil dorůstání u Hanči a u mých kanaradů, tak mě dali k trenérovi Petrovi.

Nejdříve vyzkoušel jestli opravdu umím co mám. Někdy jsem se snažil tak moc, že Petr říkal, že jsem jak utrženej vagon.

Já Navar jsem opravdu velkej a mám 40 kg, takže někdy rychlost a energie ve mne vítězí nad ovládáním mého těla. Ale teď, před prázdninami mě trenér chválí a říká že jsem se hooodne zlepšil. Proč to říkám, když přijdeme do tréninkového bytu, tak mě to někdy chytlo a já nosil vše, co kde leželo (i to co tam mělo ležet-zarážka do dvěří) a dveře lítali sem a tam a tak to prý prostě nejde!

Určitě to bude čím dal lepší, protože když chodím s Petrem třeba na zrzavou limonádu, tak mě chtějí skoro všichni hladit a říkají, že jsem pěknej pes. Tak věřím, že nejen hezkej, ale i šikovnej a chytrej.

Tak mě držte palce a já po prázdninách napíšu jak se nám daří a co už umím.

Přeji všem hezké léto.
Navar