Já se na to vyštěknu!
aneb
Dvounožci o prázdninách a jak jim rozumět.
Po většinu roku si mladí dvounožci ráno berou na záda velkou tašku, naplní ji zbytečnostmi, z nichž jídlo tvoří jen zanedbatelnou část, a s truchlivým výrazem se odplazí z domu. Příčina jejich smutku je neznámá, protože podle jejich vlastních slov se tam vždy mají dobře a nedělají tam nic. Domů se navíc vrací vesele, takže je to asi místo, které nějak zlepšuje mladým lidem náladu. Proto je tam zřejmě starší dvounožci posílají.
Aby je příliš nerozmazlili, na dva měsíce jim tam však chodit zakážou a nastává krušný čas zkoušek a protivenství, souhrnně nazývaný „rodinná dovolená“. Dnes si probereme kapitolu tuzemská rekreace. Zde jsou rady, jak máte jako rodinný pes v asistenční předvýchově postupovat, abyste ji přežili.
- Balení. Při odjezdu propadají dvounožci stihomamu a snaží se vzít si byt s sebou. Práce při balení je rozdělena takto: mláďata si berou mobily a nabíječky, dospělci všechno ostatní. Nepokoušejte se jim pomáhat! To jim stokrát můžete naznačovat, že ta košile jim neslušela, ani když se do ní před lety vešli, ale oni vám ji stejně vezmou a vrátí do kufru, a ještě na vás křičí…
- Odjezd. Vyjdou-li konečně všichni za dveře bytu, uděláte nejlépe, když si lehnete a občerstvíte se kratším spánkem. Zhruba 3x až 4x se někdo vrátí pro zapomenuté předměty a kvůli kontrole různých spotřebičů. Jde zřejmě o rituál.
- Navigace v autě. Nyní ji už obstarává jakási krabička, takže ubylo hádek, jejichž smyslem bylo zjistit, zda za bloudění může řidič nebo spolujezdec. Krabička je jedním z lidských posvátných předmětů, jejíhož hlasu si nikdo neodváží neuposlechnout. Pokud uvidíte, že auto se chystá sjet do řeky nebo odbočit do neexistující ulice, smíte zaštěkat.
- Hrady a zámky. Hlavním úkolem těchto staveb je mít co nejvíce zdí. Ty jsou potřeba, protože bez nich by nebylo možné vystavit obrazy divných lidí a hlavy chcíplých jelenů. Vaším hlavním úkolem je nic neaportovat.
- Muzea. Jsou různá. V některých se nachází staré věci, v jiných vycpaná zvířata, v některých spousta čmáranic na stěnách a kusy opracovaných kamenů na podstavcích. Jejich souhrnným účelem je poskytnout mladým dvounožcům možnost zírat do mobilů ve stínu. Ty kameny neznačkujte – nemá to cenu, je jich tam moc.
- Příjezd a vybalování. Totéž v opačném pořadí. Po příjezdu jděte diskrétně vyhledat onu tašku, kterou si mladí dvounožci berou přes rok s sebou ven. Velmi pravděpodobně obsahuje svačinku, o kterou již nebudou mít zájem.
Dodatek Merlinových dvounožců:
Dovolujeme si doplnit pár věcí, které Merlin ze skromnosti vynechal. Předně, že se zbavil strachu z jízdy autem a dnes už zvládá jízdu i pobyt v obytné dodávce.
V památkově chráněných stavbách se vždy choval vzorně a nerušil, dokonce jednou vyfasoval na prohlídku ponožky a tvářil se, že je nosí naprosto běžně i doma. (Což tedy nenosí.) Delší výklad se obvykle snažil zaspat, ale nikdy nechrápal. Prováděl osvětu, že on vstupovat do různých institucí smí, neuspěl pouze ve státním zámku ve Veltrusech, tak už tam nepojede.
Úspěšně absolvoval mezisraz štěňat a předvedl tam své umění nakupování, jízdy po eskalátorech, chození po schodech a schopnost pobývat bez stresu v obchodním centru.
Často fungoval jako terapeut v kolektivu mladém i seniorském a vedl si jako ostřílený mazák.
Procestoval republiku a odpočinul si od práce, kam se ale na rozdíl od nás rád vrátil, ostatně tam byl již radostně očekáván…
Jako všude i tam je centrem pozornosti, kterou si užívá, ale nezneužívá, a máme z něj i za něj opravdovou radost.
