Přírůstek do rodiny

Tak máme za sebou první výměnu stráží. Probíhá to asi takto.

Hrdý sošný pes, kterého jste rok piplali, zabírá většinu kuchyně a těsně za krkem má oranžový šáteček s nápisem štěně ve výcviku, se za vašeho mohutného slzení odebere do světa, připraven na vše, neboť povely skoro ani nemusíte říkat, on už ví…

Po nějakém čase se na jeho místo na chatrných nožkách přibatolí cosi, co je širší než vyšší, oranžová vestička to kryje i ve velikosti XS beze zbytku a když to chce štěknout, vydá to ze sebe takový ten zvuk, jako když chcete nafouknout matračku šlapací pumpičkou.

V kuchyni máte potíže to najít, protože když to zapadne za nohu od židle, je to prakticky maskované.

V zásadě to reaguje na jediný povel (usni), a to ještě nespolehlivě. S první nocí si připomenete, co jste už mezitím šťastně zapomněli, že tento veselý pytlík chlupů je třeba teprve naučit, že v noci se spí a že loužičky se dělají venku.

A v chmurných hodinách nad ránem vás přepadají pochybnosti – tohleto že se naučí složité povely, natož aportování? Jak, když to neumí ani rovně chodit?

Záhy se ale projeví první změny a geny profesionála vykouknou. A na konci prvního měsíce u nás už si tak milý Merlin může odškrtnout jízdu autem, tramvají, vlakem a kánoí, návštěvu restaurace, obchodu, pracoviště i kostela, přespání v penzionu i pod stanem. A jako bonus potkal (a přežil) první dětský kolektiv a má se vůbec k světu.

A každý jeho nadějeplný pohled a nonšalantní olíznutí vaší nohy jako by přinášely zprávu: nic se neboj, dosyp granule, a než se naděješ, je ze mě psí hrdina a ty budeš slzet, až půjdu do pokračovacího výcviku…

Asi to tak je. Tak přejeme Merlinovi, aby mu to všechno šlo i dál tak pěkně od packy!