Nejlepší lék má čtyři tlapky

Milá paní Pirnerová,
posílám vám krátké ohlédnutí za naším společným secvičováním s Jackem. Ačkoliv jsme se znali už z předvýchovy, to, co se za rok profesionálního výcviku naučil, mě naprosto ohromilo. Dnes je z něj neuvěřitelný profík. Je to parťák, který mi vrátil chuť chodit ven a pocit, že na všechno nejsem sám.

Jak jsme se spolu zatím sehráli:
Používáme speciální vodítko, díky kterému můžu v klidu chodit o dvou berlích a Jack mi u toho nepřekáží – jde vzorně vedle mě.
Když mi něco upadne, podá mi věci z podlahy, přinese láhev s pitím, léky nebo hůl a u všeho se tváří hrozně důležitě a je vidět, že ho ta práce baví.
Nejvíc mi ale Jack pomáhá ve chvílích, kdy mi není dobře. Když na mě přijdou křeče, Jack si ke mně lehne a díky jeho teplu se mi tělo mnohem dřív uvolní.
Venku už se necítím tak zranitelný. S ním po boku mám jistotu, že i když se mi udělá špatně, nejsem na to sám.

Poslední půlrok byl pro mě náročný. Doktoři mi sice zkoušeli dávat různé léky, aby mi ulevili, ale nakonec jsem zjistil, že ten nejlepší lék neseženu v lékárně, ale je u mě doma s vrtícím ocasem. Jack je obrovský miláček a mazel.

Jsem moc vděčný, že ho můžu mít u sebe, a moc děkuji všem, kteří mi s jeho pořízením a výcvikem pomohli.

Přeji vám pěkný den
Jiří Starenko