Půlroční Forest
V květnu se Forest stal jedním ze studentů na univerzitní přednášce z oboru sociologie o populačním stárnutí, vykouzlil úsměv na tváři všem klientům místního domova pro seniory, sledoval dění na bowlingové dráze a zapáleně se vrhal za vrhanými koulemi. Bravurně vydržel chvilku o samotě v prázdném bytě – máme důkaz! Očekávali jsme totiž návrat do toho, co původně bývalo naším bytem a příliš jsme našemu úžasně učenlivému, avšak velmi temperamentnímu štěněti nevěřili, že by vydrželo v klidu. Představovali jsme si nejhorší scénáře – vytrhané lino, převrhnutý odpadkový koš, rozkousaný nábytek. Nechali jsme proto zapnutý videohovor a sledovali dění v přímém přenosu. Forest chvíli čekal za dveřmi, jestli si to třeba hned zase nerozmyslíme a po zbytek naší nepřítomnosti se spokojeně povaloval na podlaze v kuchyni se svou hračkou, až dokud jsme se o patnáct minut později neobjevili s nákupní taškou ve dveřích.
Trénovali jsme i zvládání klidné chůze s rušivými elementy – průchod mezi ploty se štěkajícími psi, s deštníkem i kufrem na kolečkách, projíždějícím longboardem nebo pískající hračkou, Nezapomněli jsme ani na nevšímání si jídla, polohování a zpomalení při chůzi ze schodů, ze kterých by nejraději sbíhal a bral je rovnou po dvou. Všechno zvládal se svým typickým zubatým úsměvem. Kromě trénování se samozřejmě věnoval i zábavě – především loupení plyšových hraček svých nových chlupatých kamarádů a neplechám na zahradně na koberci sedmikrásek.
