Štěně ve výchově Forest
ako opožděný vánoční dárek k nám dorazilo šest kilogramů štěstí a přistěhovalo se do klidné domácnosti v hlučném domě plném vrzajících dveří, věcí padajících zcela bez lidského přičinění a s pračkou, která by nejspíš chtěla odstartovat do kosmu. Forest ji ale bez rozpaků přijal za svojí a přidal trochu vlastního hluku – hlavně během prvních nocí.
První týden jsme se sžívali, učili se číst svoje signály (Forest se musel navíc naučit vyznat i v těch kočičích) a hledali rytmus pro naše lidské a zvířecí rituály. Spolu s Forestem přišlo studené kafe, piškotové drobky na dně všech kapes a šplhání do klína, jeho nejoblíbenější způsob usínání, kterým se připojil do našeho knižního klubu.
K našemu nevelkému nadšení se poslední dobou vášnivě věnuje módě – hodně času tráví testováním svých jehliček – trháním knoflíků, ničením mého oblíbeného svetru a košil a taháním tkaniček (možná jen promyšlenou praxí pro jeho budoucí kariéru a úkoly spojené s pomocí klientům s oblečením).
Zpočátku zkoumal všechno z bezpečí naší náruče a ocitnul se třeba na návštěvě dětského oddělení v nemocnici, u zubaře nebo na nákupech. Vyzkoušel si i poprvé roli pasažéra ve vlaku a autobusu.
