Budoucí pomocnice Ester

Na jaře 2026 o berličce hnáty křivé….   Obratle se moc nesrovnaly, ale učím se s nimi správně pracovat – ne že by mi to moc šlo.

 Ale nikdy neříkej  nikdy a už ji máme doma, je to letní štěně a je to holka- naše černý zlato, u nás nejen pes, ale i štěně dělá domov. Někdo musí mít naškrobené záclony, utřený prach, podlahu ze které se dá jíst-nic proti tomu nemám a ne, že bych se nesnažila uklízet, ale překvapí mě nečekaná návštěva, které vadí chlupy. Jsou chvíle kdy se dá uklidit, uvařit , upéct pusinky, učit se učivo osmé třídy, které jsem zapomněla. Ale taky se stane, že se nedá po kuchyni  přejít přes hračky, uzly, parohy i psy. I nechat si někde boty, nebo tašku níž než na židli není, bezpečné.

A zase přijde chvíle – okamžik kdy je ticho, jdeš a hledáš nejdřív kudy prolezla, kde je díra v plotě, v brance, a ona si klidně oddychuje v nejzazším koutě kuchyně, a já  zpocená, naštvaná zlomená si říkám „ už nikdy“.

 Vezmu ji přendám na podložku, nebo až do bedny, pak už můžu zapnout i toho robota na pusinky a ona spí a nic ji nevzbudí… no není to radost tahle předvýchova :-)

Esterka krásně slyší na jméno, zatím nadšeně přibíhá na „ke mně“, krásně spí v bedně i několikrát za den, obě  očkování ustála v pohodě, má svých krásných  černých 10 kilo, baští  4x denně  suché, všechno hned sní,  když si sní svoje z misky přinese si ji do kuchyně a „hází „ si s ní o dlažbu v kuchyni, čím víc to rachtá tím víc jí to baví. Moc ráda nosí hračky, věci, cokoliv a snaží se to nacpat někomu do rukou,   ve vlaku byla nejistá, ale nepanikařila a už v pohodě, ruch města ani oc ji nevadí

Vlasta a Ester