Alvin v březnu: rok štěnětem

Moudrá příroda už to tak zařídila, že se toho během jediného roku v životě štěněte stane tolik. Na začátku je napůl holý, pištící váleček, poháněný náhodným škubáním nožiček. Vzít se to dá do dlaně a spokojí se to s trochou mléka. Na konci roku je z toho koule chlupů rychlostí a vlastně i chováním připomínající řízené torpédo. (S občasnou poruchou řízení.) Vzít se to stále dá do dlaně – pokud vám to tam přidrží vysokozdvižný vozík. A spotřebu by to zřejmě mělo neomezenou, kdyby to někdo zkusil. Je to tak, čas pádí, a neustále přináší něco nového. Duben nebyl výjimkou…

Oslava narozenin

Panička připravila narozeninový dort z rýže, hovězího masa a zeleniny, jednička byla z chlupatých králičích oušek. Vypadal lahodně i pro lidské oko, ale šťastný Alvin se dělit nemusel, protože chutí bychom lidské porotce v 'Peče celá země' asi přece jenom neoslnili… Přirozeně prozatím. Pokud se pořad v rámci změny financování TV změní na variantu pro psy a soutěžící budou v každém díle péci „kost 100x jinak“, my jsme připraveni o první cenu zabojovat!

Kastrace

I to patří k psímu životu. Páníčci, stiženi dojetím a soucitem, navíc v rámci solidarity nesli také svou část kříže, když pes po zákroku obdržel proslulý plastový límec, aby si stehy nevytahal. A žijte s tím doma… Přes den naštěstí Alvin o stehy nejevil zájem, a tak dostal límec jen na noc, navíc obvykle s drobnou dobrotou. Následkem toho začal v příslušný čas k večeru límec sám přinášet, abychom na to nedejbože nezapomněli. Nejvypjatější okamžik celé té věci s kastrací tak nastal v okamžiku, kdy se jizva zhojila a stehy byly vyndány a límec jsme mohli, ó běda, vyhodit…

Cesta do Polska

Alvin se svezl nočním lůžkovým vlakem do Varšavy a zúročil svůj celoživotní trénink ve vytrvalostním chrápání.

Zjistili jsme, že v Polsku je zřejmě psů méně a vyvolávají více zvědavých pohledů, zejména v dopravě a interiérech. Polsko navíc neuznává psa v tréninku za něco zvláštního, výjimky mají pouze psi asistenční – prý to bylo zneužíváno. Různá muzea, ale např. i hřbitovy, si ale mohou stanovovat pravidla vlastní, takže např. výborné a nesmírně sugestivní Muzeum Varšavského povstání výslovně psy v tréninku povoluje.  Doporučujeme, po návštěvě i Alvin najednou naprosto rozuměl tomu, proč Polsko bez řečí vydává na obranu 4,8% HDP.  

Nedaleko nádraží Warszawa – Wlochy Alvin nalezl nejlepšího kamaráda, stejně starého Flat coated retrievera, původem z Ostravy. Vzhledem i chováním si byli natolik podobní a jejich symbióza natolik dokonalá, že až košilka napověděla, že si bereme domů toho správného.

Velikonoce

Kromě tradiční návštěvy kostela se Alvin zapojil i do aplikace lidových tradic. Jeho názor je zřejmě spíše emancipovaný a pomlázku považuje za patriarchální přežitek. Jak jinak vysvětlit, že každou volně ležící pomlázku krade, nenápadně ji odnáší pryč a pokouší se ji bleskurychle rozžvýkat na velikost jednotlivých pomlázkových molekul? Jeho plíživý „nenápadný krok zcela nevinného psa“ je ale natolik specifický, že již zdaleka přitahuje pozornost dohlížitelů. Stojí za zmínku, že „fuj!“ výjimečně křičeli mužští členové domácnosti, zatímco panička projevila pozoruhodné pochopení pro Alvinovu činnost…