Mistr Zločinu aneb Alvin v listopadu

Až doposud nás nenapadlo, že možná není žádoucí, aby se pes ve výcviku s námi díval na televizi. Nakonec je to jedinec vybraný pro svou učenlivost a přizpůsobivost, a nelze se tedy divit tomu, že se učí a přizpůsobuje. Pochopitelně i díky tomu, co rodina po večerech sleduje na televizní obrazovce.  A to může být problém, pokud jsou hlavním sledovaným pořadem detektivky…  Možná za Alvinovými záhadnými aktivitami v měsíci listopadu stojí blížící se puberta, ale taky to klidně může být Oktopus! V každém případě máme podezření, zda se Alvin nevydal na dráhu zločinu.

Začalo to jeho zájmem o výrobu krmítek. Jeho snaha pomoci dětské skupině v rukodělné činnosti byla mimořádná, a máme podezření, že jeho neúnavná snaha přinášet různým lidem různé předměty a čumákem upozorňovat jedince, kteří se dostatečně nehýbali, aby práci zrychlili, nebyla pouhým projevem štěněcí radosti. Senzitivnější jedinci se při pohledu na jeho výraz dušovali, že téměř slyší tok myšlenek za očima, jejichž výsměšný pohled by doprovázelo zlověstné pochechtávání, kdyby to matka příroda psům umožnila: „hle krmítko! Krmítko přiláká ptáka! I přijde pták ke krmítku! Pták v krmítku přiláká kočku. I přijde kočka ke krmítku! A v tu chvíli Alvin…“

Je ovšem možné, že se tito senzibilové mýlí a Alvin měl myšlenky prostší. Například: „Lůj!!!“ Tato substance totiž byla k výrobě zapotřebí, a protože děti nejsou zrovna proslulé svou schopností za všech okolností dodržovat zásady řádné organizace práce (a udržet věci na stole), měli jeho hlídači o zábavu postaráno. Jejich celodenní dřina se ale vyplatila, a na ptáky prý nakonec trochu loje přece jen zbylo… A Alvin, v dobrém rozmaru a dobře naimpregnován – mohl kout další plány…

O prodlouženém víkendu stráveném v lůně přírody ve starém mlýně se k němu dostala informace, že dřevo je vzácné. Ve mlýně se totiž topilo v kamnech a počasí bylo toho druhu, který topení vyžaduje. Zmrzlí lidé projevovali o dřevo živý zájem a Alvin patrně usoudil, že toho by se v budoucnu dalo využít, například ke směně za psí suchary. Ochotně se nabídl, že bude s ostatními přinášet polínka z dřevníku. Ovšem jen co se trochu osvědčil, vzbudil důvěru a pozornost polozmrzlých strážců opadla, sklouzl na šikmou plochu. Brzy začalo být zřejmé, že z dřevníku sice topivo jeho zásluhou mizí, na druhé straně u kamen ovšem nikterak nepřibývá. Jako většina začínajících zločinců byl Alvin příliš zbrklý a odkláněl příliš mnoho příliš rychle, takže jeho činnost byla odhalena a jeho četné tajné skrýše byly v průběhu víkendu postupně odhaleny. Nakonec se musel uchýlit k vrhání psích pohledů, aby situaci vyžehlil.

Protože správný mafián se na veřejnosti neobjeví bez doutníku, naučil se Alvin za pomoci šišky dokonale imitovat obří havana. Zatím naštěstí nepřišel na to, jak ho zapálit.

Protože tmavý dvouřadý oblek s proužkem a červenou květinou v klopě se bohužel neslučují s potřebou pravidelného venčení, musel Alvin dokázat svůj vztah ke stylu a eleganci alespoň vlasovou úpravou. Trpěl statečně. (Alespoň předpokládáme, že sem tam drobný úhybný manévr a kníknutí není porušením zákona omerty.)

Dále byl spatřen, jak pečlivě studuje techniku úderu golfovou holí, což bylo obzvlášť znepokojující.

A když v rámci tréninku navštívil výběh se slepicemi, byl tou dobou už v hledáčku bezpečnostních agentur a ostře sledován na každém kroku. Žádná slepice se zatím neztratila.

Ovšem stále máme trochu obavu, zda za pár dní nezmizí celá slepičárna… Zejména poté, co byl Alvin na srazu spatřen v delším důvěrném rozhovoru s Oreem a Ninou Ricci…