Zuzanka s Míšou se již oťukává
Hezký den přejeme,
zdravíme Vás již po čtvrt roce.
Dcerka Míša je po operaci nosní mandle a daří se jí dobře. Snad již nebude tolik nemocná a bude častěji chodit do školky.
Zuzanka s Míšou se již oťukává víc a to už nejen kvůli rohlíkům, které Míša ráda jí a nechtěla se o ně s nikým dělit. Míša pro Zuzku kousek rohlíku uloupne, a sem tam jí podaruje, či jí nabídne odměnou psí piškotu. Míša už si Zuzanku s větším zájmem prohlíží a když Zuzku voláme, či na ní mluvíme, tak nás Míša pozoruje. Věnuje tomu stále větší pozornost, že někdo doma mluví na Zuzku, či na někoho jiného.
I my ostatní členové rodiny pozorujeme, jak je Zuza, ke všemu vnímavá. Zuza je nerada sama, je všude stále s námi, hned se po nás všech shání. Pozná ruch při odjíždění z domova a trpělivě čeká, že pojede někam s námi. Má strach, aby jsme jí nikde nenechali.
Druhý měsíc jsme si prošli s naší "autí" fází toho, že Míša Zuzanku "sedlala" jako koníka a kontaktovala se s ní tím neohrabaným způsoben, který zná většina rodičů autistů. Kontaktování dětským plácnutím je u dětí s PAS běžné. Zuza je neuvěřitelně trpělivá a ohleduplná k Míše. Míšu samozřejmě napomínáme, že to nesmí a učíme ji vést ruku po Zuzance pohlazením.
Pozitivním začínáme shledávat, že na odměňování Zuzanky za dobře odvedené povely. Míša samotná začíná chápat slovní pobídku, jako podání věci. Troufáme si říci, že se Míša až tak nezaobírá sama sebou, věnuje pozornost někomu jinému. Doufáme, že to půjde v tomto pozitivním duchu líp a líp.
Posíláme vám i pár fotografií z poslední doby, kdy jsme jeli všichni se Zuzankou do města městskou dopravou a fotky, kde nás Zuzanka doprovází do čekáren k ordinacím lékařů.
S pozdravem rodina Syrových
