Dopis
Ahoj
trošičku se zpožděním,ale zasílám povídání o Zuzce...byl jsem teď delší dobu mimo internet, tak jsem nebyl na mailu.
Zuzka k nám přijela jako malé štěňátko, které ze začátku jen kakalo, čůralo, hrálo si nebo spalo. S postupem času se z ní začala stávat šikovná mladá slečna a člověk pozoroval, jak roste a jak začíná vnímat okolí. První zkušenosti s jejím vnímáním jsme začali mít, když nám začala odmítat chodit přes velké prostranství, okolo aut nebo podchodem. Prostě co se jí nelíbilo, to neudělala. Museli jsme ji hodně ukazovat, že se nemá čeho bát a až začala víc vnímat, tak už to nebyl problém. Postupem času, kdy ji člověk vštěpoval základní povely a mluvil na ni, je začala vnímat a bylo velkým potěšením, když jsme se jako první povel naučili sedni. Což lze ostatně u psa očekávat. Je to asi nejzákladnější a nejjednodušší povel.
Od malička samozřejmě trénujeme aporty a chození u nohy. Protože je to štěně a je to pes k tomu určený, je to asi její nejoblíbenější činnost pořád něco nosit. Člověk musí být pořád ve střehu, s čím zase přijde. Velkým překvapením s jejím příchodem byla přepravka. Když jsme si četli pokyny k její výchově, tak první co nám utkvělo v hlavě, tak byl povel "na místo". Základní povely psa lze naučit ať s větším nebo menším úsilím. Naučit psa chodit do uzavřeného prostoru se nám zdálo nad lidské síly. Jak se však časem opět ukázalo, i to se dá naučit, pokud člověk ví, jak na to. Za pomocí odborných rad lidí z pomocných tlapek jsme si tento povel naučili. Nejdříve chodila ráda, protože věděla, že dostane pamlsek. Postupem času začala chodit na místi i bez pamlsku, ale protože máme svéhlavého psa, tak si postaví hlavu a člověk musí zaplsobit svou autoritou, aby Zuza poslechla. V Plzenci jsme byli za tu dobu co jsme spolu už dvakrát. Vždy se nám osvědčili rady cvičitelů, jak s pejskem pracovat. Až byl správný čas, tak jsme se naučili i povel lehni. Na posledním setkání jsme se názornou ukázkou naučili i povel zůstaň na místě, kdy si Zuzku vzal Jirka do parády a věděla přesně co má dělat. Pak už stačil týden a jsme schopní zůstat na místě i s rušivými elementy jako jsou lidi nebo ostatní psi. S psama je to někdy problém, ale dokud nedají na jevo, že k ní chcou jít a hrát si, tak zůstane ležet na místě. Samozřejmě to ještě není dokonalé, ale všechno se dá vypilovat. Docela mě poslední dobou překvapili i ostatní lidi, kteří asi díky medializaci těchto projektů s asistenčními psi, mají povědomí o psech v předvýchově a vždycky se ptají, jestli máme toho pejska na rok a jak se s ní budeme loučit. Už od malička bylo vidět, že Zuza bude temperamentní a trvdohlavý pes, který ale dokáže splnit to co člověk chce, když se ví jak s ní pracovat. Stačilo se jen podívat na fotky sourozenců a hned jsme měli jasno o co se Zuzou půjde. Člověk si může říct, že to u nás nemůže být nikdy nic normální, v pohodě a bez problémů, ale co...aspoň je to o to společně strávený půl rok, který obohacuje nejen vychovatele, ale i pejska, se kterým se každý den pracuje. Je neuvěřitelně hřejivý pocit, když člověk vidí, jak pejsek roste a stále se učí novým věcem.
PS: fotky žádné nové nemáme, nějak jsme poslední rok přestali fotit a Zuzu máme jako štěňátko...asi možná proto, aby nám zůstala jen ve vzpomínkách a fotky nám ji pak nepřipomínali, až půjde do výcviku a do služby. Pokud ti nebudou stačit co už máš, tak můžeme nějaké fotky udělat, zkusím něco vymyslet a nějak pěkně nafotit.
mějte se tam všichni pěkně a užívejte léta.
Kuba
