Nikola Hájková a Zorka - nový tým
menu

Nikola Hájková a Zorka - nový tým

Ahoj, jak jsem slíbila, posílám email s tím, jak to všechno začalo a jak vypadá náš všední den...

Dlouhá cesta aneb jak to všechno začalo?

Jedno podzimní odpoledne jsem (ostatně jako skoro vždycky) surfovala po internetu. Najednou jsem narazila na stránky Pomocných tlapek. Chvíli jsem se jimi "proklikávala", přečetla si co je náplní Vaší práce, "nakoukla" jsem do profilu snad každého klienta (nejvíce mě zaujala Lucka Faldusová a Falco, se kterou si dnes dopisuji). O tom, že bych doma mohla mít taky takového zvířecího pomocníka jsem přemýšlela stále častěji a nakonec to skončilo tak, že jsem pomocí e-mailu kontaktovala paní ředitelku, obeznámila jsem ji se svou osobou a poprosila, zda by mi nemohla poslat žádost o asistenčního psa. Během příštích pár dní ke mně "přilétla" odpověď i s žádostí.
No a pak už to šlo všechno ráz naráz. S rodiči jsme žádost vyplnili, zaslali zpět a čekali, co bude dál. Asi za měsíc na nás ve schránce čekal další, tentokrát již podrobnější dotazník, který jsme opět vyplnili a poslali zpět. Následně přišla pozvánka na osobní pohovory. Po jejich absolvování, uběhl nějaký čas a jedno pondělní odpoledne nám zavolala Olga s tím, že pro mne už mají vybraného psa. Zorku. Pak následovalo první setkání v Třemošné u Plzně. Seznámili jsme se a rovnou jsme si stanovili termín našeho druhého a zároveň i posledního setkání. Tam jsme ještě "dopilovali" aporty a složili závěrečné zkoušky. Pak už s námi jel Jirka na tři dny domů a dodělávali jsme věci na místě. A teď bude trvat zhruba půl roku až rok, než se se Zorkou "sžiji" a všechno bude O.K. .

Jak vypadá náš všední den?

Ráno, když vstávám, tak Zorka přinese boty, na vozíku stáhne rukáv od pyžama. Když dojedu na WC, tak mi otevře dveře. Pak už jedeme do školy. Před školou ji mamka vyvenčí. O hodině spokojeně leží na svém místě. Kluci ji začali provokovat (pískali na ní, volali) a když jsem jim řekla ať toho nechají bylo to ještě horší. V pátek jim zástupkyně "vyprášila kožich", tak uvidíme, jak dlouho to vydrží. Po škole, nemám-li rehabilitaci, se naučím, chvíli odpočívám (mezitím trénuje aporty) a jdeme na procházku. No a pak už je večer, před umytím mi Zorka sundá ponožky a v posteli přitáhne peřinu. Když zbude čas dělám polohování a když jsem namazaná sýrem, tak mě Zori olíže. Když mi během dne cokoli upadne na zem, tak mi to vždycky podá do klína.

Jinak je podle mého všechno v pořádku... Kdyby něco, určitě se ozvu... A čas od času napíšu SMS, jak se nám daří.

Ahojda a mějte se... :-) Nikča