Zoe ve výcviku
Ahoj kamarádi,
v nové rodině jsem už jeden celý měsíc, přibrala jsem 5 kilo, vyrostla několik centimetrů a z endemita se postupně stává kosmopolit.
Už většinu času netrávím doma, přes týden pracuji a o víkendech vyrážím za zábavou. Moje práce není nijak strašná- dají mi mou vestičku a jdeme do obchodu. Často jezdíme do Tesca, to jezdíme jen autobusem, ale pomocí Pražského trojboje jsem se byla podívat i v Mallu.
Nejdříve jsme jely metrem, chvíli pěšky a pak přišly na divné místo Prý to byl Mall, ale co jsem četla na internetu, Mall by měl být obchod a takhle obchod rozhodně nevypadá- nikde tam nebylo žádné zboží. Panička něco namačkala na takovém přístroji a za chvíli jí to zboží přinesli. Cestou zpátky jsme jeli tramvají na Palmovku a pak autobusem domů.
Autobus, metro, tramvaj i jezdící schody zvládám v pohodě, jen nastupovat se mi ještě moc nechce.
Nastupování však stále trénujeme a pořád někam jezdíme, kromě obchodů jsem se byla podívat i na Břevnovských slavnostech. Sobota, konec května, okolo deváté ráno. V zámku rachotí klíče a přichází babička, abychom mohli za chvíli vyrazit tramvají na Břevnov. Hned po příchodu jsme uviděli stánek Tlapek a šli se pozdravit s Oli a Jirkou. Panička si s nimi chvíli povídala, pak jsme se šli podívat, co nabízejí v ostatních stáncích. Také jsem se byla podívat na předváděčce Pomocných Tlapek a nějaké pohádce o princezně a v mezičase se i naobědvala (panička mi vzala z domova granulky). Chvíli před šestou večerní jsme se rozloučili a jeli domů na večeři.
Další sobotu jsme byli také na celodenním výletě. Jeli jsme do Třemošné na promoci absolventů Tlapácké odborné školy. Vyrazili jsme před desátou hodinou ranní a cestou jsme u Nemocnice Motol nabrali členku správní a dozorčí rady. Nejdřív mi byla cesta povědomá, ale když jsme minuli odbočku na můj rodný Starý Plzenec, nic jsem nepoznávala. Po chvíli jsme zřejmě přijeli na konečné místo. Zpočátku se zdálo být pěkné, ale když jsme zašli za budovu, bylo tam plno lidí. S mojí rodinou se zřejmě znali, ale já z nich poznávala pouze Oli a Jirku, ostatní jsme vůbec neznala a oni se přesto se mnou přivítali a seznámili. To pro mě bylo však náročné (,nebyla jsem zvyklá, aby mě hladili jiní lidé než má rodina), tak jsem si lehla opodál a panička s Lenkou zatím přilepovali ubrusy na stoly. Když stoly byly hotové a já trochu odpočatá, panička šla pomáhat do kuchyně a já s Lenkou projít za potok.
Asi čtvrt hodiny před třináctou nás Renata svolala do auly na hlavní část promoce. Měli jsme dobrá místa u okna a okolo nás seděli ostatní předvychovatelé a to je jediné, co si pamatuji. Ostatní jsem prospala, vzbudila jsem se až na úplném konci ceremoniálu.
Zbytek odpoledne moje rodina proseděla venku a povídala si s ostatními předvychovateli a já částečně poslouchala a částečně spala.
K večeru přivezl Pavel malého Jáchymka. Když ho přinesl ukázat předvychovatelům, nechal ho mě pohladit a já, ačkoliv jsem právě okusovala tetu Magdu, Jáchymka jsem se ani nedotkla. Když koušu dospělí, mají z toho legraci a smějí se tomu. Kdybych ale kousla Jáchymka, rozbrečel by se a na vině bych byla já.
Byl to moc krásně strávený den a domů jsme se dostali až někdy před půlnocí.
Příští měsíc vyrážím na prázdniny, tak se těšte na další fotky, pac a pusu Zoinka.
