Zoe v novém domově
Ahoj, jmenuji se Zoe a i když bych měla být labrador, jsem tak trochu endemit, svým vzhledem připomínám tasmánského čerta a zdržuji se převážně jen na jednom místě a to je většinou doma u své adoptivní rodiny.
Začalo to o víkendu 7. - 8. května, v sobotu odjela polovina mých sester a v neděli přišla řada i na mě. Přijela pro mě rodina a vzali mě z výběhu do svých náručí. Chvíli si ještě povídali s Hankou, mojí chovatelkou, a pak mě dali do auta a já se vydala na cestu, důležitou cestu životem budoucího asistenčního psa, zvanou předvýchova.
Svůj domov jsem rychle poznala, kde je miska, kde mám pelíšek a kdo jsou moji plyšáci, se kterými si mohu hrát, jen loužičky občas udělám ještě doma. Ven chodím jen na venčení a občas večer na krátké procházky.
I když jsem bydlela u své rodiny už nějakou tu chvíli, oficiálně jsem byla předaná jsem byla až po dvou týdnech. Byla sobota 21. května a bylo krásné počasí. Po odpolední svačince jsme sedli na takovou divnou věc jezdící pod zemí, prý metro a jeli do parku Grébovka. Tam se mě hned ujali a dali mi krásnou zelenou mašli. Pak jsem se pozdravila s Hankou a ostatními od Tlapek a šli jsem si sednou k stolu. Ležela jsem u stolu a odpočívala a když přišel můj čas, přesunula jsem se pod pódium. Pod pódiem si mě vzal do náruče Martin a donesl mě na pódium, kde mě před zraky všech přihlížících mě předal Hance. Cestou z pódia zpět ke stolu si mě plno lidí hladilo a říkalo mi, jak jsem roztomilá. Pak jsem ještě chvíli odpočívala a jeli jsme zpět domů a já se už oficiálně mohla vrátit ke svému endemitímu životu.
Pac a pusu vaše malá a velmi roztomilá Zoe.
