ŠS Willy a Karolínka Hájková - secvičování
Ahoj Hanko!
Myslím, že moc nemá smysl psát o tom, jak je Willy úžasný a skvělý, o tom už jsem psala v minulém dopise. Teď se pokusím popsat naše 2. setkání s Willym v Třemošné v půlce května - tedy secvičování.
Když jsme ve čtvrtek jeli do Třemošné, museli jsme celou cestu Karolínce vyprávět o tom, že jedeme za tím krásným pejskem Wildou. Martínek to moc nevnímal, celou cestu naštěstí spal jak miminko. :-) Odpoledne nám Olina s Jirkou přivezli Willyho a uvítání dopadlo báječně. Willy si nás určitě pamatoval, protože se k nám hned krásně měl. Oli s Jirkou nám kromě Willyho přivezli i obrovský pytel žrádla a smlouvu. Také s námi podrobně probrali vše, co se týká péče o Willyho, krmení, ošetřování když je nějaký problém, venčení, cestování a tak. Pak jsme se dohodli, že se sejdeme v pátek ráno v Tescu. No a my jsme po zbytek odpoledne trénovali všechno, co jsme se naučili při prvním setkání. Olizování Karolínky Willy rozhodně nezapomněl a šlo mu to moc krásně, dveře také otvíral perfektně, svlékat ponožky ho vyloženě bavilo, jen s polohováním byl trochu problém. Ale to bylo tím, že jsme byli všichni nadšení z toho, že se zase vidíme a Willy chvilku neposeděl. :-) Noc by proběhla perfektně, jen kdyby se naše drahé děti nebudily. Willy vždycky jen zkontroloval, jestli je vše OK a zase si šel lehnout. Aby měl větší přehled, uložil se uprostřed místnosti, to totiž viděl na nás všechny.
V pátek ráno, když jsme se konečně poskládali do auta, vyrazili jsme do Tesca. Daleko jsme však nedojeli. To krásné veliké auto, které jsme měli půjčené od kamarádů, najednou začalo hlásit, že nemá chladící kapalinu. Naštěstí jsme byli kousek od servisu, takže i tenhle problém se rychle vyřešil a mohli jsme vyrazit (docela jsem se vyděsila, že v neděli pojedeme s dětmi, Wildou a vším ostatním vlakem :-) ). Willy vše snášel klidně a trpělivě. V Tescu jsme zaparkovali v podzemních garážích a Pavel šel vyvenčit Willyho. Já mezi tím sestavila náš dvojkočár a usadila děti. Martínek cestou usnul a nevzbudil se ani při přendávání z auta do kočáru. Trošku jsem si oddechla. Z té procházky v Tescu jsem byla maličko nervózní. Ne kvůli Willymu, ten je vzorně vycvičený a není s ním žádný problém, ale Karolínka nerada nakupuje už od malička a Martínek nechce být v kočárku od chvíle, co zjistil, že může běhat. Když se Willy vyvenčil, přivázali jsme ho ke kočáru a vyrazili na sraz s Olinou. Čekala na nás pod eskalátorama. První maličký problém vznikl při nástupu na eskalátor, Pavel vezl kočár, já vedla Willyho a on určitě poznal, že jsem nervózni, takže nechtěl nastoupit. Kdežto já už jela nahoru. Kdo má trošku fantazii, dokáže si představit, že to vypadalo dost komicky (na konci výletu jsme to ještě trénovaly, takže při zkoušce už jsme to zvládli perfektně). První zastávka byla v obuvi, kde jsem chtěla koupit botičky Martinovi, Olina nás učila, jak máme zaparkovat kočár, kde dát Willymu povel aby si lehl a jak se chovat. Botky jsme nekoupili, protože Marťa spinkal, ale už jsme měli představu, jak správně nakupovat se psem. Další zastávka byla v trafice, tam jsem Willyho "odložila" vedle kočárku a prohlížela si noviny, pak jsem i nějaké noviny koupila Pavlovi a Willy byl skvělý. V Tescu jsme procházeli uličky mezi regály, trénovali "doleva", "vpravo", "stůj", "couvej" a jiné důležité povely. Hodně velký strach jsem měla, když mi Oli řekla, abych Willyho odvázala od kočáru u pečiva, kde to nádherně vonělo, dala mu povel "sedni, lehni, zůstaň" a i s kočárem odešla o kus dál. Udělala jsem trochu chybu, že jsem Willyho nechala zády k nám, takže na nás neviděl. Ale on je chytrý, takže aniž by se zvednul (takže "plížením plazením vpřed") se otočil tak, aby na nás viděl a "odložení" zvládl skvěle. Měl s námi trpělivost i když jsme vybírali oblečení pro děti a nakonec jsme zvládli i placení u pokladny. I když je pravda, že jsme se maličko zamotali do vodítka. :-) To, co na nás Oli vymyslela potom, mi přišlo jako trápení zvířat a dost nesplnitelný úkol. Došli jsme do KFC, kde Oli koupila kuřecí nugety, dala je na zem před Willyho a já musela zařvat "fuj" ještě než je stihl všechny sníst. Je pravda, že jsem nemusela ani moc křičet a Willy poslechl. Také je pravda, že tento povel se nám doma hodně, opravdu hodně hodí!!! :-) Návštěvou v KFC nácvik v Tescu skončil a my se spolu s Olinou a Jirkou vydali k veterináři, aby Willyho prohlédl. I u veterináře vše proběhlo v pohodě, zjistili jsme, že má Willy 36 kg, je to tedy kus psa. :-)
S Oli a Jirkou jsme se dohodli, že se v Tescu sejdeme znovu v šest večer a uděláme zkoušku. Tentokrát byla cesta po eskalátoru v pohodě. V Tescu na nás čekala Olina a pan Pirner, který nám říkal, co máme dělat. Nejprve jsme šli "nakoupit" do trafiky, pak jsme v Tescu museli ukázat, že nám to s Wildou jde, takže jsme procházeli mezi regály, nejprve běžné regály, potom s uzeninami, sýrem, rybami, mezi mrazáky ....., vyhýbali se lidem, upozorňovali kolemjdoucí, aby na Willyho nesahali a nehladili si ho (přeci jen, kočár pro dvojčata a krásný černý pes vzbuzovali docela rozruch) nelekali se, když vedle nás někdo zatleskal, nebo když Wildu někdo překročil, Willy se nelekl ani když za ním spadla krabice s džusem. Pokladnou jsme tentokrát projeli perfektně a Wilda v KFC nesežral ani jednu kroketu :-). Když jsem ho "odložila" na konci chodby u toalet a odešla na začátek chodby, vzorně na nás čekal a když jsem se pro něj vrátila, vypadalo to, že má velikou radost. Zkoušku jsme tedy zvládli.
V sobotu dopoledne za námi přijela Renata a zkoušeli jsme hlavně polohování a zvedání hlavičky, když Káje spadne. Renata nám také odpověděla na všechny otázky. Odpoledne přijel Jirka, se kterým jsme ještě trénovali nošení plen do koše, abychom to dělali dobře.
Noc proběhla v pohodě a v neděli ráno nastalo veliké balení. Do Třemošné jsme přijeli čtyři, z Třemošné nás odjíždělo pět! A všichni jsme se museli porovnat do auta. Pavel do auta všechno krásně naskládal, takže v kufru byl nakonec jen kočárek a Willy, který tam měl dost prostoru. Všem moc děkujeme a také sponzorovi, který nám Willyho uhradil, věřím, že se budeme mít možnost osobně setkat.
Cestu domů i prvních pár dní u nás popíšu v dalším dopise. :-) Také připojuji pár fotek, aby bylo vidět, co jsme všechno podnikali. Přeji krásný den.
Karolínka, Martin, Káťa a Pavel Hájkovi - a vlastně už i Willy!!! :-)
