Něco málo z našeho soužití
Ahoj Hanko!
Už hodně dlouho jsem se neozvala, omlouvám se, musím se s Tebou podělit o můj asi nejúžasnější a nejsilnější zážitek v loňském roce. To že je Willy skvělý, úžasný a báječný nemá ani smysl psát, to ty víš! Ale loni v létě jsem na týden hlídala Dina od Pavla a Bětušky Brázdových. A opět jsem se přesvědčila, že cvičíte skvělé psy!!!
Bětka k nám Dina dovezla, řekla mi pár instrukcí a odjela. Dino z toho byl dost zmatený a asi půl hodiny seděl u balkónovek a koukal ven na terasu. Pak zjistil, že se asi nic dít nebude, tak začal prozkoumávat svůj nový „domov". Nejvíc se mu líbila Willyho deka :-). Docela jsem se bála, jak na sebe budou s Willym reagovat, ale bylo to naprosto v pohodě. Trochu problém jsem čekala při krmení. Ale Willy je naučený na povel „sedni a zůstaň" a čeká, dokud mu nedám „volno". Do té doby k misce nejde. Tak jsem to vyzkoušela i s Dinem. Dala jsem mu stejný povel, Dino si sednul a zůstal. Tedy jen do chvíle, než jsem začala sypat granule do misky, to už jsem ho měla za zády. Tak jsem ho „vrátila" zpět na místo, nakonec jsem to musela udělat ještě jednou, a když Dino pochopil, že to myslím opravdu vážně, bylo vše OK. Když se krmil jeden, druhý byl na místě a naopak. Jen vždycky museli zkontrolovat, jestli něco nezbylo :-) Zvládali jsme i společné procházky, bylo krásné počasí a oba psy to bavilo. Hodně jsme byli na zahradě, a zatímco se Willy honil za aportem, Dino hlídal Karolínku. I v noci nebyl žádný problém. Bětka mi řekla, že je Dino zvyklí spát na chodbě a během noci přejde do ložnice. Tak jsem to zkusila, ale byl dost zmatený a nevěděl kde si lehnout. Tak jsem to vyřešila za něj, jeho deku jsem položila vedle Willyho do ložnice a vše bylo v pohodě. Jen ráno, když jsem se probudila, ležel Dino na Willyho dece a Willy na Dinovo :-). Jen v noci jsem nedokázala identifikovat který z nich víc chrápal. :-))) Ale nejvíc oba dva bavilo olizování Karolínky. Jak je vidět na fotkách, každý stál z jedné strany stoličky a Kája měla maximální péči z obou stran. Moc se jí to líbilo. Jen já měla trošku problém – musela jsem být extrémně nešikovná. Když mi upadla utěrka, jeden ji okamžitě podal a vzápětí mi musela upadnout podruhé, aby ji podal ten druhý. Tak to bylo se vším, je to hrůza, pořád mi něco padalo z rukou :-)) I na chodbu jsem musela chodit strašně často, aby se pesani vystřídali při otevírání a zavírání dveří. Ale úplně nejkrásnější bylo, když si Bětka pro Dina přijela, jak úžasně ji vítal. V tu chvíli já přestala existovat! :-)
Musím naprosto upřímně říct, že jsem se toho týdne se dvěma velikýma pesanama dost bála, ale nakonec to pro mě byl asi ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek v minulém roce. Ten týden byl super!!!
Katka
