Westík má pamatováka

Pardubice a Hradec Králové jsou města, spojená a Westíkovým životem. V Hradci absolvoval předvýchovu, v Pardubicích bydlí a pracuje. A tak když Romča a Honza potřebovali na pár dní ohlídat Westíka, bylo jasné, že půjde do „konkurenčního“ města. Do Hradce. K nám, kde strávil rok předvýchovy.

Tři dny opravdu není moc na to, abych udělal spoustu fotek a napsal dlouhý článek o tom, co jsme spolu všechno zažili. Ale jedna věc mě zaujala. Když mi Romča s Honzou Westíka přivezli do práce a šli jsme pak ke mně do kanceláře, Westík šel přede mnou a přesně věděl, kudy má jít, kterou chodbou a do kterých dveří. Naprosto neomylně. A později, když jsme přijeli domů, se to opakovalo. Přesně věděl, ke kterému vchodu jdeme a v domě kudy a ke kterým dveřím má jít. A to u nás více než tři roky nebyl! Tohle nemohla být náhoda. No a třetí důkaz jeho dobré paměti – večeře. Když jsem mu nesl misku s granulemi, automaticky „zajel“ do přepravky a čekal tam na jídlo, přesně jak to dělal v předvýchově.

Že byl celé tři dny u nás „jako doma“, to snad už ani psát nemusím. Bylo vidět, že s prostředím i lidmi je od začátku úplně v pohodě. Prostě si i po třech letech na spoustu věcí velice rychle vzpomněl. Dokonce Jarce podával bačkory. Prostě pracoval opravdu jako doma.

Ale když si pro něj po pár dnech Romča s Honzou přijeli, bylo jasné, kam patří. Jak je viděl, byl těžko k zastavení, hned se k nim hrnul a bylo na něm vidět, jak je šťastný, že je zase s nimi. A tak to má být…