Pozdrav od Westa

Ahoj všem do Tlapkácké školy!

Máme se fajn. Jsem rád, že jsem u paničky. Blbnem spolu a pomáhám jí se vším, co potřebuje. Prosinec byl hooodně zajímavý měsíc. Panička pořád říkala něco o Vánocích. Pro mě to bylo úplně nový slovo, takovej povel neznám.  Jednoho dne TO přišlo. Honzík (to je paničky manžel) přinesl do obýváku stromeček. No fakt, nekecám. Opravdickej stromeček. No řeknu vám, čučel jsem na to jak péro z gauče, co všechno si ty lidi nevezmou do bytu. Po prvotním očichání jsem zjistil, že je sice umělej, ale stejně mě píchl do čumáku.  Stromek se prej zdobí, tak fajn.. Takže když jsem asistenční pejsek, tak budu taky pomáhat? To byl jen můj milný dojem. Ozdobičky prý nosit nemůžu. Ale co, no nevadí. Moje panička taky nezdobila, aspoň jsme odborně dohlíželi na celý proces. Bylo to tak náročný, že jsem z toho usnul. 

Ježíšek (asi nějak souvisel s tím stromkem) mi donesl pamlsky. To bylo super. Ostatní dárky jsem taky očuchal, ale tam už nic psího nebylo. O Vánočním čase jsme zase cestovali. Byli jsme u paniččiných rodičů, tam to znám, u její babičky taky a i když tak bylo hodně lidí, nikdo na mě nesahá, všichni vědí, že nejsem ledajakej pes! A taky jsem tam dostal dárek, heč. V čase mezi Vánocemi jsme byli většinou doma a koukali na pohádky, občas někdo přišel. Mně je to jedno, hlavně že jsem s paničkou a Honzíkem. Chodili jsme na procházky. Silvestrovské rachejtle mi nevadily, jen poslouchat to celej den je fakt otravný. Panička děsně nadávala, že jí to teda vadí (no joo, ženský).

Od ledna Honzík zůstává víc doma, chodí do práce jen 3x v týdnu, to je dobrý. Já jsem si fakt zvyknul chodit za paničkou jak pejsek (jak taky jinak ). Mám tu holku rád, i když ji třeba někdy pozlobím, ona normálně umí zvýšit hlas! Rád ji otvírám dvěře, když si potřebuje umýt ruce, nebo vyčistit brýle Nejčastěji teď podávám kapesníky. Romča má v zimě pořád rýmu. Pak taky pastelky, ovladač a ponožky podávám. Ty i sundávám, to mám tuze rád. Vždycky když má panička něco v ruce, já letím už preventivně, protože co kdyby. Znáte to. Oblíbil jsem si, když panička sedí v sedacím vaku a já se k ní můžu namáčknout. Daří se mi dobře, jsem spoko.

Všechny pozdravuju!

Westík z Pardubic