Westovo léto

Ahoj kamarádi z Tlapek a všichni příznivci Tlapkácké vejšky!

Měl jsem náramně hezký a zajímavý léto. Byla to jízda a to doslova. Jezdili jsme hodně autem, zvládám to v pohodě, protože je se mnou vždycky moje rodina. Když panička řekla slovo „výlet“ nadšeně jsem začal vrtět ocasem, protože mi bylo jasný, že mě čeká nějaký vzrůšo a budem se posouvat tou krabicí na kolech. V létě bylo dobrý, že Honza některý rána vůbec neodcházel do práce, byl s náma a to se pak vejletilo. Lidi tomu říkají dovolená. Já žádnou psí dovču nemám, ale bezmezně miluju svoji paničku, takže mě to nevadí.  S lidma je dovolená lepší. Podíváte se na různý místa, poznáte nový lidi, chodíte do malých krámečků, kde si dáte něco dobrýho (teda já ne, já vždycky jenom vodu). Panička, ta si tam dávala zákusek a kafe, bylo to tak často, že se divím, že netloustne. Ale vždycky to tam pěkně vonělo a byli tam na nás hodný, to jako jo. Hlavně mě obdivovali, jak jsem krásnej a poslušnej.

V Jánských Lázních, kde jsme strávili 10 dní, mě došlo, že je moje panička fakt moje a že ji mám moc rád. Hodně tam seděla na elektrickém vozíku, tak jsem ji podával věci trošku výš, ale zvládl jsem to, protože jsem věděl, že potřebuje pomoct. Pak šla jednou beze mě do kina a my s Honzou ji šli naproti. A v tom se to stalo! Ta bláznivá, ženská mě tak moc chyběla, že jsem za ní utíkal přes půlku kolonády a byl jsem hrozně moc štastnej, že se vrací. A šel jsem vedle vozíku bez vodítka. Panička byla moc ráda a já taky. Janský lázně jsou místo, kde potkáte hodně lidi s podobnýma vozíkama jako má panička, mooc se mi tam líbilo. Dával jsem pozor, chodil jsem poslušně a všechny si prohlížel. Občas jsem na paničku počkal hodinku, dvě v bedýnce na pokoji, protože třeba do výřivky jsem nemohl, ale věděl jsem, že se zase vrátí, tak jsem si v klídku dáchnul.

Po dovolené v Jánkách jsem se stavil na manikůře (rozuměj, byli jsme na veterině nechat upravit jeden zatržený drápek). Taky jsme byli spolu s paničkou a asistentkou v kině, byla tam tma, tak jsem spal.

V srpnu jsme jeli do penzionku kousek od Hluboké nad Vltavou, tam měli kočky a husy, byla to sranda. Společně s náma tam byli lidi, kterým panička říká kamarádi. Ti měli s sebou malýho lidskýho tvorečka, kterej byl jen o kousek starší než jsem já. Tomu jsem se líbil a on mě taky. Možnááá se líbím vždycky všem, nevím. Na téhle dovče jsme hodně chodili pešky, to mě bavilo moc. A taky to vonělo- všude kam jsme přišli. A podíval jsem se i na nádvoří zámku a do galerie!

Jsem spokojenej pes. Paničce všechno podávám, otvírám dveře a naučil jsem se jít pro Honzu, když mi to řekne. Pochopil jsem to sám. Začnu se kolem něj točit, aby věděl, že musíme za paničkou.. Často u ní ležím, dávám ji hlavu k nohám a na klín, nebo ji žďuchnu čumákem. Chodím si pro pohlazení, ale ležím i na pelíšku, hlavně, že ona je poblíž Měla velkou radost, že jsem ji podal vidličku, na kterou zapomněla, že spadla. Hodně spolu taky ležíme na zemi. Taky trochu blbnem. Umím blbnout opatrně.

Honzu vítám jako blázen, když chodí z práce domů. Mám svoje lidi moc rád a oni mají rádi mě.. A o tom to je!

Packu na to, Váš West