Ohlédnutí s Wally
menu

Ohlédnutí s Wally

Po delší době bychom se s vámi opět chtěli podělit o nějaké zážitky ze soužití vozíčkáře, jeho rodiny a asistenční fenky. Loňský rok byl pro nás hodně složitý. Probíhala u nás totiž rekonstrukce větší části bytu. Hlavně podlahy, stěrka, její broušení a pokládání lina. To vše za provozu domácnosti s elektrickým vozíkem, naší čtyřnohou slečnou a neposednými dvojčaty. Takže všechno do krabic, přestěhování čtyř lidí do prostoru menšího než 4×4m. Pro mne, člověka na vozíku, to bylo domácí vězení, ale z pohledu dětí a Wally - úžasné dobrodružství. Mohlo se beztrestně lézt oknem, využívat požární plošiny, a tak, prostě paráda. Jen kdyby nebylo takové horko...

Nejdříve to byl pro Wally šok... „zmizely koberce a na podlaze se objevilo něco tak lesklého, že se po tom klouzají tlapky, ještě že mi zůstal starý dobrý pelíšek", řekla si... A od té doby spí pravidelně na pelechu, takže jsme sehnali ještě 1 do chodby, aby měla pohodlí. Po velkém hnisavém zánětu uší a podezřením na alergii na koberce, jsme ani chvíli nepřemýšleli, koberce musely pryč! Je fajn po čase vidět to zlepšení, kdy nemáme tak časté záněty uší a také srst je úplně jiná, krásná a lesklá.

Teď zpětně s troškou nadsázky si myslím, že po hormonální léčbě se Wally dala na zdravou výživu. Na zahrádce, když má volno a nikdo není takzvaně na dostřel, sklízí a vychutnává si ty nejvyzrálejší jahody, v naprostém klidu se prostě vytratí. A to ani nemluvě o tom, když se sklízí mrkev nebo, bejby řepa. To nám je po vytažení pomáhá nosit, a přitom se tu a tam něco ztratí... pak je spokojena.

Pro Walču nastala ještě jedna změna, pořídili jsme si robota na uklizení podlahy. Z počátku to byl pro ní vetřelec. Bylo to tak srandovní, sledovat, kdo z koho. Robot před ní zastavil a následoval výpad, takhle spolu laškovali pár dní, pak pochopila, že na pelíšku jí otravovat nebude. A tak vždycky, když robot uklízí, leží spokojeně a celou scénu sleduje očima. Ta věc, na ní nemůže, tak proč se namáhat, když uklidí a zajede na nabíječku, Wally sleze.

Po několika letech jsme byli o letních prázdninách na dovolené, na ranči v jižních Čechách ve vesničce Hoslovice. Ubytování jsem zamluvil už na jaře v rodinném penzionu u Starýho kance. Milá provozní a personál, který nám vyšel ve všem vstříc. Například vlézt do hospůdky, kde chybí nájezd, nebyl žádný problém, prostě se vzala prkna, šikovné ruce pana správce a během pár minut, dáme pivko. Ne všude přece platí, náš zákazník, náš pán. Já tento penzion mohu doporučit i vozíčkářům. Z počátku se nám počasí moc nevyvedlo, o to víc času jsme měli na výlety. Navštívili jsme starý proslulý Hoslovický mlýn, kde se mimo jiné natáčela pohádka 3 bratři. Malebná příroda podhůří Šumavy nám učarovala. Kluci jezdili na koních, Wally s námi chodila do stájí, kde vždycky srandovně jezdila čumákem. Byli jsme zde týden a každý den jsme autem podnikli výlet. Jeli jsme na gurmánský oběd do známé hospůdky u Štěpána v Petrovicích. Také jsme se zastavili v Hošticích u Volyně, kde jsme si prohlédli exteriéry filmové trilogie Slunce, seno... V neposlední řadě jsme byli v Českých Budějovicích, Sušici a Hluboké nad Vltavou. Navštívili jsme expozice loveckého zámečku, zoologickou a po vlastní ose na vozíku i Státní zámek Hluboká, který byl původně založen jako strážný hrad v polovině 13. století českými králi. Tady musí vozíčkář počítat s velkým převýšením (s elektrickým vozíkem, bez problému), také s tím, že se na spoustu expozic nepodívá, prostě se tam nedostane, ale tam kde jsme byli, se nám líbilo a také zahrada je nádherná, navíc je odtud výhled do širokého okolí.

Zážitkem byla klasicky zoologická. Zvířata tam na psy nejsou moc zvyklá a tak měli malé pozdvižení. Hlavně medvědi, kteří spali a nejevili známky života, po ucítění Wally ihned vstali a začali být aktivní, posléze zjistili, že od nás nebezpečí nehrozí, mávli tlapou a šli pokračovat v lenošení.

Protože bylo z Hoslovic nedaleko k hranicím s Německem, podnikli jsme výlet do Bavorského Národního parku v Neuschönau a prošli Stezkou v korunách stromů. (zde patří poděkovat článku Adély s Heidy, ze zpravodaje č.15, která tam popisuje podrobnosti).

Největší dojem na mě zanechala příroda v okolí penzionu. Po více než dvaceti letech na káře, jsem se, se svým elektrickým vozíkem dostal do lesa těsně pod Hoslovickou rozhlednu, samozřejmě s Wally a celou rodinou. Šli jsme po polní cestě úvozem až k lesu, dál cesta nepokračovala. A tak jsme se protloukali lesem, jako kdyby to bylo dřív, před úrazem, jak my vozíčkáři říkáme „za živa". Pak na ranči ještě poslední jízda na koni, ke které jsem přemluvil i mojí drahou polovičku a dovolená se blížila ke konci. Po dohodě nám v penzionu u Kance připravili domů pár kg luxusního, uzrálého hovězího z jejich farmy a tradá domů.

Ke konci prázdnin jsme navštívili brněnské Science centrum VIDA. Unikátní stálá expozice je rozdělena do čtyř tematických celků: Planeta, Civilizace, Člověk a Mikrosvět. A na každý z nich si musíte sáhnout. Osobně vyzkoušet. Objevujte, bavte se a učte hrou. Minule jsme navštívili IQLandii v Liberci a letos se moc těšíme do plzeňského Techmania Science Centra.

Začátkem školního roku jsme se vydali do Prahy na Holešovické výstaviště, kde probíhala výstava Harley Davidson days, na které naši kluci mohli vyzkoušet první elektrický prototyp motorky Harley. Celý den provázely různé soutěže, spanilé jízdy a prohlídky. Ochutnali jsme originál americké hamburgery... zkrátka motorkáři prostě umí žít!

Na závěr našeho povídání bych chtěl podotknout, že všude, kde jsme s asistenční fenkou Wally byli, se k nám chovali slušně a neměli jsme žádný problém s přístupem.

Karel Bartáček a Wally