Blonďatej zlaťák

Jak ten čas letí, mám pocit, že jsme s Voodym už hooodně dlouhou dobu a ono je to teprve třetí měsíc.

S Voodíkem trávím veškerý svůj čas, jsme si čím dál blíž, jestli to ještě vůbec jde :).

Chodíme na časté vycházky či výlety. Byli jsme spolu v několika Zoologických zahradách a Voody byl opět jednou z atrakcí, dokonce mi jedny rodiče říkaly, že jejich dítko nejvíc zaujal právě Voody.

Voodík je velice chytrý pejsek, umí spoustu úkonů. Takřka každý den trénujeme také rozsvěcování světla u mě v kuchyni. Mám půlený vypínač, tak to Voodík má trošku těžší ale je velmi snaživý a jde mu to již skoro napoprvé, hurááá.

Umí mě taky čumáčkem posunout koleno k sobě, je to velmi těžký úkol ale děsně se vždy snaží až dokud jsem spokojena a pochválím ho a odměním :). Voody mi také pomáhá dát pravou ruku na ovládání, dělá to hlavou a jde mu to báječně.

Na závěr této zprávy bych se ráda pozastavila asi nad Voodyho povahou, Je to dobračisko a opravdu velký mazel, pro mě je to něco úžasného. Snad poprvé ve svém životě mohu dosáhnout na svého pejska a pomazlit se s ním na vozíku. Voodík doslova vyhledává náš vzájemný kontakt a chce aby byl úplně přitisknutý ke mě.

Již nějakou dobu spolu s Voodíkem polohujeme u mě v posteli. To je ovšem fááákt nejlepší, objímám Voodyho a sklidnujeme a slaďujeme postupně naše dýchání.... Voodík mě skvěle svým tělem prohřívá a uvolňuje i uklidňuje. A to ještě není venku zima. Asi poprvé se tolik nebojím nastávající zimy, protože mám to veliké štěstí že mám nejlepšího pejska a pro mě doslova hrdinu a to je VOODY.