Vojťas na For Pets
Ahoj kamarádi, na veletrhu For Pets jsem zaslechl, že moje příběhy mají u Vás veliký úspěch, tak Vám tedy opět píši, co se u nás událo zajímavého za měsíc duben.
Na začátku dubna jsem byl plně vytížen. První víkend bylo pěkné počasí a tak jsme si naplánovali výlet do Vysočan. Chvíli po obědě jsme vyrazili. Svezli jsme se jednu zastávku autobusem a šli lesem kolem bobové dráhy, až jsme nakonec prošli pod mostem a dostali se do parku. V parku jsme se krásně prošli, chvíli poseděli na lavičce. Nakonec jsme se šli podívat na velikánské kameny a vyhlídku, kde jsme se vyfotili a vydali jsme se zpět lesem domů.
Druhý víkend se již od čtvrtka konal veletrh For Pets, veletrh chovatelských potřeb pro domácí mazlíčky a já, jako velmi aktivní štěně, jsem ho navštívil rovnou 4x.
Ve čtvrtek jsme počkali až se Lenka vrátí ze školy. Ta přišla okolo čtvrt na tři, takže jsme mohli už v půl třetí stát na zastávce směr výstaviště. U vchodu panička s Lenkou použili speciální čestné vstupenky od Hanky a já se choval tak vzorně, že si mě snad ani nevšimli. Prošli jsme vstupem a zamířili jsme do haly číslo tři ke stánku Pomocných Tlapek, sice jsme trochu bloudili, než jsme nalezli správnou cestu, ale ke stánku jsme se nakonec dostali. Už z dálky jsme viděli Oli, stála před stánkem a povídala si s potencionálními předvychovateli. Když jsme přišli blíže, zahlédli jsme i Hanku. S Hankou jsem se znal již dřív, byl to první člověk, kterého jsem uviděl a kdo rozhodl a mé budoucnosti, coby asistenční pes. Bydlel jsme u ní svých prvních 7 týdnů a pak jí často navštěvoval. Pak jsme se ale odstěhoval a dlouho jsme se neviděli, až teď a přivítání bylo vřelé. Pohladila mě a pochválila mě, jak jsem velký a poslušný. Pak si Hanka povídala s paničkou a povídali si tak dlouho, že panička nestíhala jít Lence na třídní schůzky. Jako omluvu jí však slíbila nové vytahovací vodítko. Od Tlapek sice vybavení včetně vodítek dostali, ale to nebylo barevně ani tvarově vhodné Lenky představě.
V pátek jsme šli pro kasu, cestu jsme znali a stánek jsme našli rychle. Ve stánku byla opět Oli, jen Hanku vystřídal Jirka. Oli nám osvojila chod stánku, pak se zeptala jak se nám vede, řekli jsme si co nového a šli se podívat, co nabízejí v ostatních stáncích. V jednom stánku Lenka objevila dle jejích slov skvělé vodítko, růžové, kulaté, rozepínací a skládací, zkrátka tak divné, že v Tlapkách byste na něj nenarazili, ale Lence se líbí. Když jsme se vrátili do stánku, blížil se konec páteční otevírací doby veletrhu a Oli s Jirkou začínali balit. Trochu jsme jim pomohli, vzali kasu a rozloučili se.
Sobota byl náš den a já se na něj velmi těšil, jelikož panička nasmažila řízky a já v tom viděl možnost ochutnat něco jiného než jen granule. Z domova jsme vyrazili již okolo půl desáté a opět zamířili rovnou ke stánku a připravili prodejní pult. Mě přivázali k bedně, zřejmě se domnívali, že mi to částečně zabrání v pohybu, mylně. Když jsem viděl někoho, kdo by stál za hřích, vstal jsem a šel jsem požádat o pohlazení, přičemž jsem s sebou častokrát vzal i stůl. Moje taktika mi skvěle vycházela. Skoro každý, komu jsem zkřížil cestu, si u nás něco koupil nebo aspoň přispěl pár korunek do kasičky. Za tuto skvělou práci jsem byl odměněn gumovou kousací hračkou a nechali mě profesionálně vyfotit. Po šesté hodině, když veletrh skončil a už nebylo komu prodávat jsme to zabalili a vydali se domů na teplou večeři. Po večeři jsme odpadl a spal nerušeně až do rána.
Myslel jsem si, že v neděli mi po náročné sobotě dají pokoj, ale ne, opět jsme jeli na výstaviště. Museli jsme totiž odevzdat kasu. Takže zase stejný scénář jako minulé dny. Opět autobus, před branou jsme počkali na Janu, Jirku a Lerryho a společně se vydali ke stánku, kde jsme jim kromě kasy předali i instrukce ohledně stánku. Pak si lidi spolu ještě chvíli povídali, postěžovali si na nás, šikovné a bezchybné štěňata, a asi za 45 minut jsem mohl ležet doma ve své boudě a užívat si volného zbytku neděle.
Na pilno jsem měl i poslední víkend v dubnu. S nápadem projít se po střeše budovy metra jsme se vydali na autobus. Autobusem jsme se svezli na metro a cestou metrem dostala panička "úplně úžasný" nápad, místo na metro se půjdeme projít do Ikey. Já jsem nic nenamítal, jednak by to nemělo smysl a jednak jsem si vzpomněl na jejich slib koupit mi plyšáka. V Ikee to byla klasika, prošli jsme vchodem, vyjeli po jezdících schodech do prvního patra, prošli 1. patro a na jeho konci se zastavili v dětském oddělení. Zastavili jsme se u velkých košů s plyšovými krysami a myšmi a Lenka s paničkou se v nich asi pět minut prohrabovali, aby našli ty nejhezčí. Když jich konečně pár vzali mohli jsme se přemístit do přízemí a zamířit k pokladnám. Před pokladnami však objevili další koš s jinou barvou, tak jí také vzali a konečně již mohli zaplatit a já se snad nadobro rozloučit s obchodním domem IKEA.
Krásné prožití romantického května Vám přeje Vojťas.
