Vojta zdraví z nového domova
menu

Vojta zdraví z nového domova

Dobrý den,
koukal jsem na stránky Tlapek a zjistil jsem, že se ještě neznáme. Dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Vojta a jsem pes. Narodil jsem se koncem léta ve Starém Plzenci, kde jsem do teď bydlel, vyrůstal a učil se. Ale teď jsem se stal Vojtou z Prahy.

Ráno jsem byl ještě na úřadě a když jsem se vrátil, čekal na mě můj odvoz. Moji nový páníčci si ještě povídali s Hankou. Tak jsem si lehl a řešil hlavolam, abych jim ukázal, jak jsem geniální. Pak jsem s nimi nastoupil do jejich auta a jel do nového domova. Doma jsem se seznámil s mými novými neživými (plyšovými) i živými kamarády. Jediný, kdo se nechtěl seznámit byl kocour. Prskal, syčel a utíkal přede mnou. Zklidnil se až po pár dnech.

Jinak se mi tady líbí. Oslovují mě Vojto, Vojtí, Vojťas nebo Vojtíšku. A když zlobím, například jim vezmu nějakou věc, okřiknou mě Vojtěchu. Venku musím chodit na vodítku a halti, ale to se mi moc nechce a občas s ní dělám blbosti a válím se.
Hned druhý den po mém příjezdu jsme byli na krátké procházce a o víkendu jsem jel poprvé metrem. Byl jsem tu sotva týden a začalo nám sněžit. Asi Vás to nepřekvapí, ale pražský sníh vypadá úplně stejně jako ten náš plzenecký. Poslal bych Vám fotečku, ale vydržel jen pár dní. Jsem tady pouze několik týdnů, ale už jsem stihl poznal pražské metro, autobus, tramvaj a jezdící schody. A také už jsem poznal velké obchody.

První z nich byl Glóbus. Ten den pršelo a ráno i trochu sněžilo. Přesto jsme já a panička po obědě nastoupili do auta, vyzvedli Lenku ze školy jeli nakupovat. V Glóbu jsem se choval velmi slušně a skoro nikdo si mě ani nevšiml. Nakoupili jsme vše potřebné i nepotřebné a jeli zpět domů.

Několik dní po návštěvě Glóbu jsem se jel podívat i do Tesca, kde pracuje moje panička. Byla sobota, atak se mnou byla doma celá rodina kromě paničky. Pár hodin po obědě mě Lenka oblékla a vyrazili jsme na autobus. Jeli jsme pár zastávek a šli ke služebnímu vchodu, kde už na nás panička čekala. Společně i paničkou jsem se šel představit tetkám (paničky spolu-pracovnice), které se na mě prý už vyptávali a které budu navštěvovat častěji, aby viděli jak rostu a jsem stále rozkošný.
Jak už jsme psal, netrvalo dlouho a poznal jsem metro i nějaké jeho zastávky. Například jsem byl na Andělu, kde měla panička domluvené vyzvednutí obojků nebo taky na Náměstí republiky, kde si panička vyzvedla černou halti, aby mi ladila k obojku a vodítku. Ale nejezdili jsme metrem jen pro mé vybavení, byli jsme i na procházce ve Vysočanech v parku s obrovskými kameny a také až na Dejvické pro šváby pro agamy.

Teď, když jsme se poznali a já Vám o sobě něco řekl, bych Vám mohl tykat, co?

Tak zase někdy ahoj, Vojťásek.