Půl roku s Vojtou
menu

Půl roku s Vojtou

Ahoj tlapáci,

Tak se zase hlásím z Ostravy. V prosinci to byl frmol. Chystali jsme Vánoce. Samé pečení, ale asi to není moc dobré, nedali mi ani ochutnat.

Byl jsem se podívat na vystoupení ve školce, všude samí autíci a Adeháďátka. Tam Vám bylo lidí, ale vzhledem k tomu, že mě děti znají tak neměli ani chuť mě hladit. Byl jsem nejvzornější posluchač a divák.

Samozřejmě hlídám co se u nás doma jí, zkoušel jsem Julču přemluvit na půlku vánočky, ale očividně je větší jedlík jak já, ani se nepodělila.

Vánoční trhy byli fajn, hodně lidí, samá muzika. A hodně pejsků. Ale já jsem vzorný kluk neměl jsem zájem. Musel jsem hlídat julinku v kočárku. Vedle kočárku chodím jak velkej kluk. Neplantám se pod kola, a netahám.

Před Vánoci Julča zase onemocněla, nějak tu školu psychicky nezvládá. Ale já byl rád, od té doby jsem středem její pozornosti. Pořád na mě volá, a chce si se mnou hrát. Taky chce abych ji něco donesl, ale zatím ji nikdo nerozumí co to po mě vlastně chce. Občas spolu ležíme na zemi, a taky si sedá na můj pelíšek když si chce hrát.

Polohování nacvičujeme zvláštním způsobem. Zatím jenom nožičky, ale to se časem poddá.

Vánoce byly fajn, dostal jsem malý dáreček. Jen mi ho nedovolili sníst najednou, tak ho dostávám postupně.

Když je panička po noční tak ji nabíjím energii, akorát to občas prostorově neodhadnu a spím na paničce. Samozřejmě v noci spím s holčičkama.Díky mě už se nespí na zemi na matracích. Pěkně upozorňuji, když je Julča náměsíčná a jdu hnedka vzbudit paničky. Co mě mají, neměla Julča ani jeden noční úraz.

Panička taky potřebuje trochu oddych, a chodí hrát šipky. Bere mě s sebou. Mám u stolu svoje místečko. Říkáme tomu výlet za kulturou. Jsem velký frajer, který to tam prospí. Nikdo na mě nesahá. Jen občas zvednuhlavu a zkontroluji stav osazenstva.

Taky proběhl silvestr, ten jsme trávili s dědečkem v Kroměříži aby nebyl sám. Za babičkou do nemocnice jsem nešel, nebylo jí dobře. V Kroměříži jsem byl středem pozornosti, každý se po mě otáčel. Nejsou asi zvyklí, pán z ochranky chtěl abych zůstal stát před obchodem, tak mu panečci ukázali "mojí občanku", a všechno vysvětlili. pustil nás do obchodu potom bez problému. Jen paní pokladní měla trošku šok, když mě panička pokárala za to že zkouším sundat haltinu. Asi si myslela že jsem nějaké malé dítě. Když mě pak viděla smála se jak strhaná, málem nám nedomarkovala nákup.Ale řeknu Vám nevím co na těch petardách a ostatních blbostech lidí mají. Furt jenom samej kravál a nic z toho. Petard se nebojím,ani jednou jsem se po nich neotočil ani nelekl. Bohužel čůrat se musí i na Silvestra. Panička měla očividně větší strach jak já.

A to je asi tak všechno, co si vzpomínám a co jsem chtěl napsat.

Lucie Marečková