První setkání a secvičování s Vojtou
Dobrý den, milé Pomocné tlapky.
Posílám pár řádků o našem secvičování a prvním setkání s Vojtou.
Upřímně jsem měla obavy, jak to bude probíhat. Jak bude naše Julča reagovat.
Julinka má 7 let a je Autista, trpí středně těžkou mentální retardací, vadou nožiček, taky špatně vidí. Vyžaduje 24 hodinovou péči, jak v oblasti přebalování tak i krmení. Bohužel nemluví, nebo možná se jí jen nechce. Většinou je to slovo za den.
Na secvičování jsme přijeli se zpožděním, i když jsme původně měli mít asi hodinovou rezervu, bohužel průjezd Prahou byla jedna velká kolona.
Když se na nás Vojta „vyřítil", proběhlo mi hlavou, tak to je průšvih, to je divoch, toho Julča nikdy nepřijme. Samozřejmě, že seznamování je a bude vždycky divoké.
K Julince máme ještě druhou divošku Aju, která má ke svému nadprůměrnému IQ, ADHD a syndrom neklidných nohou. Aja má 4 ročky, je to takový rozumbrada, který neposedí a do všeho musí mluvit.
První den, byl náročný a okukávací, seděla jsem na gauči a přemýšlela co my vlastně budem dělat. Odpoledne jsme šli na procházku, což byl nejlepší nápad. Po procházce odpadla Aja i Vojta.
Druhý den, jsme s panem Pirnerem, šli na procházku všichni, bohužel nikdo neřekl jakým tempem. Zaujali jsme tempo šnečí rodinky, jediný spokojení byli Aja a Vojta. My ostatní jsme byli unavení jak po půlmaratonu. Vyzkoušeli jsme si i průchod Olympii. Nakoupili potřebné jogurty, a vydali se zpět na byt. To už ale normálním tempem. Julča si s Vojtou udělali svoji hru. V rámci nacvičování vlastní osobnosti a rozpoznávání kdo je kdo, jsme do toho vtáhli i Vojtu. Ten trpělivě seděl a koukal co to ty dvě bláznivky vymysleli. Julči se moc líbilo, že může Vojtu hladit. I když dělala jako by nic. Bylo na ní poznat, jak je o moc klidnější, jak ji přítomnost Vojty dělá dobře. Aja se naučila krotit trochu emoce a držet na uzdě svoji všudypřítomnost. Ve chvíli kdy vyletěla rychle, rychle něco udělat, se vydal Vojta hnedka za ní, což jí moc po chuti nebylo.
Během dne Julča chodila Vojtu okoukávat, zkontrolovala co dělá a cosi si brblala.
Odpolední Procházka opět a zase i do Olympie pro jogurty, ovšem k tomu jsme se rozhodli si zajít i kousek dále a ochutnat zdejší pivní specialitky. Po procházce bylo krmení dravé zvěře a spaní. Odpadly všechny tři děti (Vojta, Aja i Julča).
V neděli při příchodu pana Pirnera, to vypadalo jak v lazaretu. Vojta ležel na místě a sotva držel oči otevřené, vůbec se mu nic nechtělo. Aspoň to tak vypadalo. Při podávání věcí, nebyl žádný problém, i když se Vojta tvářil velice unaveně, podával a nosil vše s ochotou a radostí. Během dne nosil hlavně klíče, Julča je takový malý klíčník, všechny klíče hnedka zmerčí a odnese. A když už jí nebaví, tak je hodí na zem. Což bylo pro Vojtu jako povel aby je někomu odnesl. Julča nejen že miluje klíče ale taky miluje všechny balónky, kostky a podobné věci.
Ve chvíli kdy se vojta vzdálil z místa, byť se jen napít, už ho okupovala Julča i s jeho balonkem. Nejvíce co mě udivilo, když naše nemluvící Julča, volala Vojto, Vojto a seděla s tím jeho balónkem u něj na místě. Vojta přišel a balónek si vzal. V nestřeženém okamžiku už ho měla zase Julča, takhle si spolu hráli a oťukávali se.
Ajince se moc líbilo polohování a polehávání na Vojtovi.
Bohužel nedělní odpoledne nám celé propršelo, a že bude pršet dlouho jsme věděli, podle Julčina chování. Byla strašně protivná, ukřičená, ubrečená a nedala si vysvětlit, že se prostě nemůže jít ven.
Julča, která nesnáší ponožky natož boty, nosila ponožky a boty, a vyžadovala odchod ven. Při druhém odchodu do lijáku se strašně divila ve dveřích, že není Vojta nachystaný a nejde ven. Tyto odchody se opakovaly asi ještě šestkrát, než se umoudřilo počasí a dalo se jít ven i s Vojtou.
Se secvičování jsme odjížděli v pondělí plní dojmů a spokojeni, že se vše zvládlo i přes počáteční obavy.
Už se moc těšíme na konec června až si pro Vojtu pojedeme a povezeme si ho domů.
Vaše natěšená rodina Marečkovic z Ostravy
17. 5. 2017
