Julie Marečková a Vojta
Pro Vojtu jsme si přijeli po, pro nás strašně dlouhé době, asi po měsíci. Strašně jsme se na něj těšili. Julinka už při průjezdu Prahou volala Vojtu. Jako kdyby tou cestou jela aspoň po desáté. Aja naštěstí půl cesty prospala.
Stašně jsme se těšili až ho zase uvidíme. První den byl klasicky hektický. Rozdivočený Vojta, protivné děti a utahaní rodiče.
Počasí nám teda moc nepřálo, bylo vedro k padnutí. Větráky se nestačily ani točit. Byl rychlý oběd a procházka, rychle šup na byt, kde bylo příjemných 29°C.
V pátek byla klasika procházka Olympií, večerní procházka do místního pivovaru na specialitu. V sobotu jsme si udělali výlet. Chtěli jsme i vědět jestli se bude Vojtiškovi líbit v přepravce. Zvládl všechno úchvatně.
Trošku jsme bojovali s poslušností a zkoušením všechno sežrat. Vojta má nejspíš místo očí radar, který již dopředu hlásí, kde se co nachází. Nejlepší jsou ovšem pastelky ukradnuté dětem z ruky a hlavně nenápadně zezadu. No to bylo povyku. Když se vymýšlí blbosti, ať psí nebo dětské, znamená to, že je potřeba všechny utahat. Zmrzlina byla výborná, ale ještě lepší než zmrzlina byl pohled na Vojtu, jak se rochní v Julčině "skibobu" (benecyklu).
Děti byly hodné, nechali si vysvětlit, že Vojtíšek není na hraní ani mazlení, ale pro Julinku s Ajou. Noc byla ještě zajímavější. Vůbec jsme neměli tušení, že Vojta spí s námi. Bohužel nenapadlo nikoho to vyfotit. Spali jsme prý jak buřty na grilu.
Neděle byla velkolepá, balení procházka a odjezd směr Ostrava.
Trasu jsme vybrali skvělou. Po D1, doma za 4 hoďky. No ovšem to jsme se ale přepočítali. Cesta trvala necelých 9 hodin. Bylo horko. Stavěli jsme jak jsme mohli. Vojtík zvládl vše na výbornou.
Bohužel smůla si na nás asi na chvilku sedla. V pondělí jsme měli budíček velice nepříjemný. Vytoponý soused se teda po ránu netváří moc mile. Ale za prasklé topení prostě nikdo nemůže. I když probuzení nás dospělých nebylo milé, tak probouzení dětí bylo užasné. Vojta vyskočil k Jince na gauč a zahříval ji, když nechtěla byt přikrytá.
Zatímco Aja koukala na pohádky, šel Vojta probouzet Julču. Takový záchvat smíchu u nás dlouho nebyl. Vojta ležel vedle Julči a rochnil se ji na polštáři. A jak to Vojtík umí, zkoušel u toho dělat trošku psí kusy. Julča se smála až ji slžičky tekly.
Moc děkujeme za vašeho-našeho Vojtu. Poslední týden vstávání do školky byl každé ráno úžasný. Každé ráno smích a žádný plač. Za dobu co máme Vojtu, jsme nemuseli snídat ani jednou čokopudinky ani čokoládové nanuky.
Lucie Marečková
