Vojta a drby z Ostravy
Ahoj Tlapáci,
Tak se zase hlásím s nějakýma drbama z Ostravy.
Letošní rok nezačal vůbec dobře, už od Štědrého dne jsme byli doma s panečkem a holčičkami sami. Panička se nám přestěhovala k její mamince, aby s ní strávila poslední dny a starala se o ni. NA začátku měsíce už jsme pak jen vyřizovaly věci na pohřebním ústavě a tak. Na pohřbu jsem byl samozřejmě za slušňáka a choval se vzorně.
Pak už začal náš klasický zimní frmol. Zkouškové období ve škole, kam jsem občas odjel s paničkou, zima v Ostravě je jak aprílové počasí, chvilku bláto, chvilku sníh, mráz, déšť a tak pořád dokola. Já upřímně sníh miluji, rád v něm dělám blbiny a noruju. Jsem přece jen taky pořád puberťák a občas potřebuji upustit páru.
Doma pracuju jak se má, už teda nekradu plínky, abych je mohl odnést do koše, ale poctivě čekám až dostanu pokyn. Taky umím zlobit, vím, že se to nesmí ale prostě si občas poštěkám, není to pravidelně, ale stává se. Taky jsem se naučil otvírat branku do kuchyně, teda přesněji ji dokážu protlačit, abych se tam dostal. Ta branka tam není kvůli mně, ale kvůli Julinky, aby nevyjedla celou lednici. Každopádně, když se tam dostanu já, tak Julča je mi hnedka v patách a to znamená, co se dá sníst to je naše. Julča se se mnou dělí o vše co jde sníst. Musíme hlavně nenápadně ať v kuchyni stihneme aspoň něco. O Jogurty se ale Julča nedělí, o koblížek občas, akorát dřív, než ho stihnu sníst tak si ho vezme zpátky.
Školní rok byl velice náročný, Julinka byla velice protivná, nikdo neví, co se jí stalo. Asi prostě puberta a pobouřily se jí hormony. Pořád si jen ubližovala, neustále se mlátila anebo se rozškrábala do krve. Nepomohlo ani navýšení léku na uklidnění, ani další nové léky.
S Ajou byl školní rok fajn, měla samé vystoupení se sborem, a to já mám rád. Hudba je fajn, jsem nejlepší posluchač a na rozdíl od dospělých se během vystoupení s nikým nebavím.
Léto v Ostravě, bylo strašné. Pořád jenom horko a sluníčko. Ven se chodilo brzo ráno, odpoledne jen na chvilku a večer na delší procházky. Celkem jsem byl rád, že máme doma větráky, aspoň trochu se ten vzduch hýbal. V noci neklesala teplota po 30 stupňů. Když už konečně bylo na chvilku pod mrakem a ochladilo se, tak jsme vyrazily do ZOO, tam už mě všichni znají takže se mi nikdo nedivil co tam dělám. Jediný lev na mě koukal přes to sklo, jak kdyby neviděl nikdy psa. No ale vzhledem k tomu, že tu je nový, tak by mě to ani nepřekvapilo. Při dalších návštěvách už to nebylo tak hektické, a nakonec si mě už ani nevšímal.
Taky jsme léto trávili u babičky na baráku. Julinka měla zase bolavé nožičky, tak se zase ani nechodila koupat do bazénu. Dostala jenom malý bazének, o který se dělila s nejmladší členem rodiny, kterému byl v létě rok. Já jsem je pečlivě hlídal, aby se ani v těch pár litrech vody neutopili. Samozřejmě z poctivé vzdálenosti, aby na mě nikdo nenacákal vodu. Protože můj vztah k vodě se nezměnil a nemám ji rád a pokud to jde nesmočím si ani drápek. Taky jsem prodělal zánět močových cest. Čůral jsem krev a taky jsem se doma počůral. Zalarmovala se celá rodina a jelo se na veterinu. Paní doktorka říkala, že se mi hýbnul asi nějaký kamínek. Byl jsem i na rentgenu, kde jsem si lehl a nechal se vyfotit, jak kdyby to bylo na denním pořádku. Akorát to cévkování mi teda nebylo pochuti. Dostal jsem antibiotika a pak už to bylo všechno v pohodě.
Taky po létě jsme si užily nějaké povodňové hrůzy, nejhorší bylo, že tady tak strašně pršelo a bylo všude bahno, a ten vítr taky teda hrůza. Ale všechno jsme zvládli. Pár dní se teda nechodilo do školy, tak jsme lenošil doma.
Julinka během září změnila školu, v nové škole se mi strašně líbí. Děti jsou tam převážně ležáčci, ale to mi vůbec nevadí. Můžu konečně bez problému chodit s Julinkou do školy. Jsem tam vždycky vítaný, taky si pro Julinku chodím. Zvykám si i na nový elektrický vozík. Ten manuální Julča ve vzteku rozsedla a polámala.
Julince na konci loňského roku pomocí genetiky diagnostikovali velice vzácnou genetickou poruchu s názvem SCN2A, loni tuhle diagnózu mělo 217 lidí na světe. Tahle diagnóza vysvětluje všechny její problémy a taky příčinu jejího autismu.
A to je asi tak zatím vše. Připojuji nějaké fotky, abyste viděli jaký jsem pořád mladík a švihák i v 9 letech
Pac a čumák Váš Vojta
