Všelijaké zážitky s Violů.

Tož sa zaséj ozýváme z toho kraja valašského. Abyste to čtení neměli tak jednotvárné, tož neco v tom našem  nářečí.

Moja asistenčí fenka Viola je moc pěkná, béžovosmetanová a okatá slečna. Chcu napsat pár postřehů z každodenního života. Býváme v maléj  vesnici, kde sa fšeci  známe. Ze začátku, když sem jél s Violů, tak vyptáváňá nebralo konca. Teď si už zvykli, ale nikdy předtým  neviděli asistenčního psa, možná o něm slyšeli.
Tož to sem sa jednúc vracál zpátky ze špacíru aj s Violů, zajeli sme do dvora a zatým, než sem vyjel výtahem navrch schodama, mamka šla posbírat vajica do kurníka. Položila ich na schody venku a vézla mňa do chodby a Viola šla za nama. Zrazu sa Viola  vrátila na schody a donesla vajičko  v hubě, úplně celé ,neprokúslé a odevzdávalo ho svému páníčkovi. Moc sem ju pochválil, že má už takový krásný cit pro křehké věci.
Nebo když už vidí, že sa chystáme na vycházku, tož mě hneď sama od sebe donese bažanta z toalety, abych sa nemosel zaséj tak brzo vracat dom na malú stranu.

Ráno po probuzení sa spolu váleme ešče v posteli a potom, když vidí, že už sa z ní hrabu ven, tož hneď mňa sama od sebe obnášá slipama, keré tahá ze šuplíku, kerý si sama pochopitelně otevře, potom následujů ponožky a nakonec aj boty. Slipy pečlivě vybírá podle barvy, najraděj má bílů. Večer, když vidí, že sa chystám spat a mamka jakože  mě jako začne vyslékat ponožky, hneď ide, mamku zadkem odtlačí a ujme sa vyzúvání ponožek a gatí, nakonec mikiny. Je pozorná.

Jak učuje, že mamka v kuchyni šramotí, hneď tam letí a už číhá u linky, co dobrého spadne na zem. Negdy sa Viole  podaří, že sa dočká, negdy se nedočká a zklamaná odcháza za svým páníčkem, kerý ji vysvětluje, že nemože nic dostat, protože by moc ztlustla a měla potíže s klúbama.

Máme ešče jednoho psa,  spíš psí slečnu, pouliční směsku, kerá je moc hodná, je to naša Besinka. Ze začátku žárlila na Violu a lísala sa hneď ke mně, odstrkovala Violu, ale nakonec pochoplila, že nemá šancu, že je poražená. Je to pes mojého bráchy, tak mu zostává věrná a on  ju  za to má rád a blne s ňú.

Moja maka pravila, že jednúc, dyž sem mosel nechat Violu doma, měla nejaké trápení  a plakala, tak Viola k ní přišla a začla ji ty slzy lízat. Mamka pravila, že ju hned smutek přešél a hned ji bylo u srdéčka veseleji, dyž viděla porozumění téj  Viole. Také říkala, že enom její přítomnost má na ňu psychicky pozitivní účinek a uzdravila její strach ze psů.

Mě také hrozně moc vylepšila psychiku, su mnohem  veselejší  a mnohem víc sa už netrápím, že mňa nenavštěvujů kamarádi, jak majú ostatní  zdraví ogaři. Je to moje slunéčko dobréj nálady.
Když k nám ale příde návštěva, tož moc ráda ukazuje, co umí a lúbí sa ji jejich obdiv. Po očku sleduje, jak budú čubrnět a ode mňa dostane pochvalu. Potom si spokojeně položí hlavu na moje nohy, slastně zívne,  zavře oči a odpočívá. Su moc rád,že ju mám.

Tož sa zaséj ozvu, jak bude neco nového. Znovu a stále díky Pirnerovým a všem za Violu!!!!!!
Tomáš Mentlík s Violů