Pět let s Vincim

Ahoj Pomocné tlapky,
zdravíme s Vincíkem z rozpáleného Hradce Králové.

Vstáváme každý den po páté hodině, Vincíka pustím na terasu, kde si zařídí, co potřebuje. Pak má snídani, po které vždy následuje 2 hodinový klid. Teprve pak vyráží s kamarádama na vycházku do lesa, většinou na hodinu až hodinu a půl. Kamarádi, kteří ho venčí jsou stále stejní a už vědí, co mají dělat. Většina z nich venčila i mojí předchozí labradorku Rendy. Vždycky má košík (lehký, plastový, aby se mohl ochlazovat) a vestičku, bez těchto pomůcek nevychází na procházku. Košík má preventivně, jelikož žere houby a neumí rozpoznat ty jedlé, před 2 lety se otrávil právě po snědení jedovaté houby. Po ranní vycházce chodí Vincík ještě odpoledne, ale momentálně ve vedrech chodí až večer. Celý den má přístup na terasu.

Jednou týdně je vyčesávaný, čistí se mu uši a v pravidelných intervalech má preventivní fyzioterapii. Před klíšťaty ho chrání obojek v kombinaci s tabletou. Pro lepší komfort má zvednuté misky na vodu a krmení. V říjnu půjde na preventivní prohlídku k veterinářce, která se o něho stará od začátku. Je naprosto zdráv a vesel, váhu držíme, má přesné dávkovaní granulí. Jeho největší zábava je krást psím sousedům Babú (border kolie) a Ronečkovi (parson) jejich hračky, když je u nich na návštěvě. Na procházkách má spoustu psích kamarádů, se všemi vychází skvěle a už ho tady všichni znají.

Vincík je pro mě důležitý hnací motor, pomáhá mi velkou měrou zvládat samostatné bydlení. Mám už svůj zavedený režim, ráno vstanu, postarám se o Vincíka a ten den mi s ním pěkně utíká. Už se mi hůře mluví, ale s Vincíkem jsme za těch 5 let na sebe tak napojený, že si rozumíme beze slov.

K dopisu přikládám fotografie z jeho života.

S pozdravem

Jan Rygl