Jana Sokolová a Vilík
menu

Jana Sokolová a Vilík

Milá paní Pirnerová a přátelé.
Chtěla bych vám velice poděkovat za zprostředkování asistenčního pejska Vilíka. Abych pravdu řekla, hodně jsem si to rozmýšlela, ale dnes mám dušičku v pohodě a s Vildou si rozumíme a rádi se spolu učíme žít. Díky skvělým trenérům, se kterými mám neustálý kontakt, jsme spolu s Vildou složili zkouškya to 13. července tohoto roku. Trénujeme i nadále a věřím, že vše půjde časem ještě lépe. Za chvilku dostane Vilda baštu a pak půjdeme venčit. Mám ho moc ráda a napsala jsem mu tuhle malou básničku:

"Zdrhá mi mráz po zádech,
zřejmě, že teď šťastná jsem,
napnutý má Vilda slech,
sluníčko už laská zem.
Dej pac, sedni, lehni, vstaň,
slyšet jsou mé povely,
moje tělo,jako laň,
válí se však v posteli.
Se smutkem, či samotou,
srdíčko psí zamává,
s trošku vyšší teplotou,
život grády dostává.
Jezdím si tak křížem krážem,
asák za mnou pospíchá,
upadla mi moje sváča,
štěkot zazní do ticha.

Srdeně vás všechny zdraví Jana a Vilda Sokolovi