Soužití s Vendulou

Ráno vstáváme pravidelně před 7 hodinou. Vypravujeme se pak do škol a školky. Vendy mi pomáhá po ránu tím, že podává čistou plínu a špinavou nese do koše. Máme na spěch. Samozřejmě jako první se jde vyčůrat. Vypustím ji na zahradu, Vendy vykoná potřebu a vrací se hned ke dveřím. Dopoledne je klidné. Po obědě se vrací Natálka ze školky a jde spát. Pak se pomalu vrací ostatní děti. Vendy nejraději asistuje, když Natálka jí, páč čeká, že něco spade. Ráda nám nosí věci a to cokoliv. Většinu času pak trávíme na procházkách a rehabilitací. Vendy doprovází Natálku všude, nemusím na ni volat, chodí za ní jak ocásek. K večeru s Vendy pracujeme. Polohujeme a masírujeme, sundává Natálce ponožky. Když děti spí, Vendy je s námi večer u televize v obýváku. Když jsme někdy na větším výletě, tak už pak doma s Vendy nepracujeme, necháme ji odpočinout. Každý tu má Vendy rád. Nepoužíváme povel rozsviť světlo. Máme vypínače vysoko. U veterináře jsme byli cca před 5 měsíci. Zdálo se nám, že má Vendy zánět v uchu a taky měla. Dostala léky. Jinak se tam chodíme jen zvážit a pro Frontline a na odčervení. Krmíme jednou denně, kolem půl 16. Lidské jídlo zásadně nedáváme a pamlsky velmi zřídka. Negativního se nic v našem soužití nestalo. Myslím, že u tak těžce postiženého dítěte, jako je naše Natálka, nemůžeme čekat zázrak. Ale má novou kamarádku a její psychický stav je výborný.

S pozdravem Lenka