Vanda s Dančou a jejich letní zážitky
Jak víte z našeho předchozího vyprávění, byla jsem na operaci s levým palcem. Po operaci a návratu z nemocnice, přišla pro mě i Vandu velká změna. Protože jsem nějakou dobu nemohla používat levou ruku, což je, ale bohužel moje dominantní ruka. Tak nás čekala velká novinka a s tím zároveň velký kus práce. Začít používat mojí pravou ruku. Odstartovala to velmi rychle a moc pěkně právě Vandička, která téměř automaticky, s neuvěřitelnou trpělivostí, začala podávat všechny věci do pravé ruky. Sama na sebe jsem se několikrát zlobila, že mi to pravou nejde tak rychle a dobře. A tak moc to Vandičce ztěžuji. Vanda je ale famózní. Naprosto mě odzbrojila, když mi ze země podala hodně těžkého nahřívacího plyšáka do mikrovlnky, taky kovou tyčku od lampy, vrchní část stěrky bez otisků zubů a naběračku na rýži. Dokonce, abychom víc trénovali pravou ruku, uklízeli jsme s Vandičkou Ríškovi hračky, které nechává rozházené v pokoji. Pravou ruku mám teď funknější, než kdy dřív. Velké DĚKUJI za to patří Vandě, ale také vychovatelce, cvičitelům, trenérům a sponzorům. Ano, nebýt Vašeho fantastického výcviku a finanční podpory, by k tomuhle dílčí u úspěchu nedošlo.
Co jsme zažili v létě? Kromě kontrol po zmíněné operaci. Byli jsme se podívat v Parku Boheminium, v Mariánských lázních a v Chebu. Všude se Vanda chovala, tak jak se na asistenčního psa sluší. Nechala se i sama vyfotit. Nejen u exponátu v Retromuseu Cheb. Blíže k Parku Boheminium. Nachází se tu miniatury známých budov, hradů, zámků a lanovka na Ještěd. Vše je úžasné. Doporučujeme tento park k návštěvě.
Srpen pro nás nezačal vůbec dobře. Po návratu z plánované kontroly a několikadenní návštěvy v Přepeřích u Turnova, se Avinka, moje předchozí psí asistentka, začala motat. V sobotu 3. srpna se k motání přidalo špatné vstávání na nohy a odmítání granulí. A v pondělí v poledne už nevstala vůbec. Po dohodě se sestrou na veterině, tam jeli s Avinkou mamka a můj brácha Kuba. Domluvila jsem se mamkou, aby Avinku nechala uspat, že nechci, aby se dál trápila.. Bylo to těžké rozhodnutí. To jsem ale netušila, že přijde něco pro mě mnohem těžšího. Na veterině totiž měla naše stálá veterinářka měla dovolenou, měla tam za sebe záskok. Myslela jsem, že když už je v důchodu, bude souhlasit s uspáním naopak přesvědčila mamku k léčení a píchla Avi dvě injekce, které bohužel nepomohly ani trochu. Na kontrolu měli přijít ve čtvrtek. Avinka hned po příjezdu domů začala ztěžka dýchat, jen ležela, žrádlo odmítla úplně, pití jí mamka nosila.
V úterý už přestala i pít a to byla poslední kapka i pro mě. Avinka se na mě dívala, jako by mi říkala: „Prosím Tě, nech mě odejít. S Vandičkou už všechno v pohodě zvládáte a palec už máš taky skoro v pořádku.“ Tak Avinka díky laskavosti a pomoci MVDr. Kočkové ve středu 7. srpna v 9:45 hodin odešla za duhový most. „Avi chci Ti moc poděkovat za krásný život po Tvém boku, za Tvou pomoc a lásku. Za všechno co jsi mě naučila. Věř mi že, že pro mě bylo těžké nechat Tě odejít, ale ještě těžší bylo vidět Tě poslední dny trpět. Chybíš nám. Věřím že už se netrápíš a je Ti dobře.“
Mívám výčitky, že kdybych nezačala řešit své zdraví, a nemusela jezdit s levým palcem u ruky až do Vysokého nad Jizerou, mohla tu s námi ještě být. Řekla jsem to mamce a ta mi řekla: „kdybys to neřešila, už bys nemohla vůbec řídit vozík a dělat všechno, co budeš moct dělat.“
Ale abychom neskončili úplně smutně. 12. září jsem byla na další kontrole ve Vysokém a paní doktorka už mi dovolila s rukou dělat všechno. Kost sice ještě není dorostlá, ale dlaha se šrouby uvnitř už to udrží. Proto jsem mohla napsat tohle vyprávění. Vandička mi dál všechno podává do pravé ruky. Jako by mi říkala: „Nene do levý, dál cvičíme pravou, ergoterapie.“ Uvidíme, jak to bude dál…
Přejeme všem krásné dny. Daniela s Vandičkou
