Vzpomínka na advent s Vandou
Advent pro mě nezačal moc dobře. 1. prosince jsem byla na 3. posilující dávce očkování. Zpočátku vypadalo vše bez problémů. 2. prosince jsem už vstávala unavená a se silnou migrénou. Přesto jsme s Vandou a mamkou šli nakoupit. Po návratu z nákupu, jsem bohužel už opravdu nebyla schopna dělat vůbec nic. Vandička jakoby vytušila, že něco není, jak má být, byla stále v mojí blízkosti, velmi ostražitá. A snažila se mi pomoci. Věděla, že na žádné podávání nebo házení ní míčku to ten den prostě nebude. Protože jsou moje psí holčičky chytré, vymyslela si sama Vandička, ještě jinou činnost se mnou, tedy kromě toho, že na mě bude dávat pozor. Položila mi hlavu střídavě na nárt a do klína, také podávala packy. Byla fantastická a vše to vydržela se mnou. :):) Další den už jsme zase fungovaly na 100%.
Navštívili jsme s mamkou a Vandinkou, Zimní farmářské trhy, které se konaly, tady v Mostě, během adventu a Vánoc. Byly to pro Vandu první takové trhy, na kterých byla v novém domově.. Dokonce byla i na vystoupení neteře Leontýnky s tanečním studiem.
Vánoce a další svátky jsme všichni zvládli v klidu a pohodě. I Vandičce s Avinkou přinesl Ježíšek dárky. :) Oslavy nového roku a s tím spojené ohňostroje a petardy zvládly mé psí holčičky v mnohem lepší pohodě, než já. Ano, i já se ve svém věku bojím petard a ještě bouřky, bohužel. :(
Koncem ledna mi Vandička opět dokázala, že pro ni asi téměř nic nebude problém. Co se stalo? Seděla jsem u tabletu a četla jsem si. A najednou mi spadly brýle vedle vozíku na zem. Co teď? Pomalu jsem couvla s vozíkem dozadu. Aniž bych udělala nebo řekla cokoli dalšího, najednou přede mnou stála Vandička a brýle mi položila opatrně do klína bez jediného škrábnutí. NIKDY jsme spolu podávání brýlí netrénovali. Prostě to dokázala úplně sama. :) :)
Také se mi po 18i letech, co mě životem provází asistenční fenky, stalo, že mě v MHD křičela jedna starší paní. Jak si to vůbec dovolím, vzít do autobusu psa bez košíku! Podotýkám, že jsme byly správně označeny tlapkáckou vestou a ohlávkou. Vůbec nechtěla pochopit, že Vanda je asistenční pes, a kdyby mi cokoli upadlo, tak mi to s košíkem nepodá.
I v letošním roce spolu jezdíme do kina. A v úterý jsme v OC Galerie v Teplicích zkoušeli s Vandičkou odložení, které zvládla. Legrace pro mě byla, když na mě lidé volali, že mi támhledink leží pes. Jestli jsem ho nezapomněla. :-D Vysvětlila jsem jim, že to vím, že tam leží. Že jen zkoušíme odložení.
Chtěla jsem s Vandičkou a mamkou navštívit muzeum fantastických iluzí v Praze, ale bohužel to není možné. Nebo lépe řečeno: Vandinka s maminkou by do muzea mohly, pro vozíčkáře to bohužel není vhodné. To mě v dnešní moderní době hodně mrzí. :( Myslím si, že by to zajímalo nejen mě, ale třeba i další vozíčkáře.
Tak zase příště…
Daniela Machová & Vanda – AP 123
