Vampy a Elinka
menu

Vampy a Elinka

Minulý rok si panička chtěla pořídit kočičku a tak dlouho hledala, dokud nenašla Elinku.

Když jí přivezla domů, tak jsme byly vyděšené obě. Jak já tak i kočka, panička jí říká Elinka. Nejdříve jsem nevěděla, co mám dělat, protože ještě u nás nebyla taková malá chlupatá kulička. Elinka se zprvu bála víc než já. Když jí panička pustila na zem tak utíkala se schovat, ale mezi tím jsem jí stačila ještě očuchat, to jí víc donutilo se schovat. No nechtěla se moc se mnou kamarádit. Po pár hodinách si zvykla a začala prozkoumávat byt. Šla pomalu a opatrně, jako by se tu něčeho bála. Najednou uviděla svojí hračku, kulodráhu, tak si s ní začala hrát a najednou to byla veselá chlupatá kulička. Když jí to přestalo bavit tak se šla podívat zase o kousek dál a já jsem jí z dálky pozorovala. Elinka si mě ze začátku vůbec nevšímala, spíš se mě bála. Ale kde jsou teď ty časy…. Moc se jí líbí můj ocásek, který velmi moc ráda chytá.

Když panička dělala Elince domeček tak jsem jí také pomáhala, hlavně psychicky, protože Elinka rozházela veškeré srovnané papíry. Potom co byl domeček hotový tak jsem Elince dělala hlídacího pejska. Dnes už je Elinka 5ti měsíční koťátko, za ty 4 měsíce je u nás jsme si na sebe pěkně zvykly. Já mám Elinku ráda ikdyž občas před ní utíkám, hlavně když si chce se mnou hrát a já na ní nemám náladu. Taky jí půjčuji svůj pelíšek a někdy se tam nacpeme obě ale ani jedné to nevadí.

Panička říká, že jsme obě stejné, ale to nechápu. Já jsem hodná a nezlobím za to Elinka vyvádí jednu lumpárnu za druhou. Ale je pravda, že když dojde řada na něco dobrého tak přiběhneme obě. Dokonce když panička zavolá na jednu z nás tak stejně přijdeme obě dvě. A co teprve, když panička odchází do školy, to se předháníme, kdo bude u dveří dřív než panička. Elinka se ode mě naučila, že když jdu ke dveřím, tak někdo přijde. Občas tam bývá první než já.

Taky jsem vzala Elinku s sebou ven na procházku. Myslím, že se jí tam líbilo tak jako mě. Ale Elinka nejdříve chodila jen před vchod, aby si zvykla, ale pořád chtěla domů. Jednoho dne se panička rozhodla, že jí vezme dál a uvidí se, jak se jí tam bude líbit. To byste tomu nevěřili, Elinka poprvé zvedla ocas nahoru a zkoumala každý keř, co potkala. Chodila za mnou, kam jsem šla já tam i Elinka. Byla jsem taková její průvodčí po kopečku. Jen občas odbočila z trasy a šla se podívat jinam. Teď už je venku zima tak chodím ven s paničkou jenom já. Elinka půjde ven zas, až bude teplo.

Jana Zitová