Valentýna a cvičení
Tak vás opět všechny zdravím a hlásím se z mého domova u Míši a jeho rodinné smečky.
Tentokrát se musím pochlubit, že chodím cvičit. Tedy ne já, ale můj páníček Michal. Dostal se totiž na cvičení Therasuit a já mu tam chodím pomáhat. Už mně tam znají a mají mně tam rádi. Můj páníček „maká", aby byl v kondici, taky aby mu narostly svaly a líbil se děvčatům. Tedy je fakt, že když jdu s ním, tak se za ním otáčejí, ale myslím si, že ten objekt zájmu jsem zatím já. Ale to se všechno změní, když bude dobře cvičit a posilovat, budu ty holky od něj odhánět-je to přeci můj páníček, ne?
No a teď něco o mně. Samozřejmně, že i já se musím zdokonalovat, abych nezapomněla všechny dovednosti, které jsem se naučila. Moc dobře mi jde rozsvěcování a zhasínání, otevírání dveří a podávání všeho na zem spadlého - pokud to zrovna není něco k jídlu(v tom tedy mám občas mezery).
Ale já se polepším, pracuji na tom.
Také mám hrozně ráda páníčkovo nožičky. Jeho prstíčky na nohou jsou tak dobré, že když mi je panička ještě trochu mázne bílým jogurtem, to vám je ale pamlsek.
Chodíme spolu s Míšou občas ven, ale v téhle zimě to není na dlouho. Já jdu a zahřeji se, ale co můj páníček? Z něj by byl za chvíli rampouch. Tak se mnou chodí alespoň Ondra, to je brácha-dvojče Míši a vlastně můj kolega asistent(ale má pouze dvě nohy...). Je na mně hodný, mám ho také ráda a naučil mně novou věc-sama si donesu misku až ke komoře, kde mám krmení. To se hodí i Míšovi, nemusí mi jí nosit.
Co se týká zdraví, jsem v pohodě. Když vyběhnu doma na dvůr, vyštěkám všechny psy ze vsi, aby věděli, kdo je tady pán. Ale jakmile mám vestičku, vím že jsem v práci a chovám se jako inteligentní pes.
Tak to je asi všechno. Panička za mně píše zprávičku a já tady spokojeně spinkám a čekám, až zavelí a pojedeme pro Míšu do školy.
Všechny zdraví Valentýna a Míša
