Míša a Valinka
Jak už jsem jednou napsala, čas letí jako voda. Míšovi už bude 23 let a Valince skoro devět. Je už u nás doma 7 let a stále je to naše chytrá psí holčička. Pravda, začíná šedivět, ale pořád má dost elánu a pracovitosti jako když byla mladší.
Je věrnou parťačkou pro svého páníčka Michala, samozřejmně pomáhá jak fyzicky, tak psychicky. Vždy vycítí, když se něco děje a Míša je smutný. Olizuje mu tvář i slzičky, když ho něco bolí.. Je vždy připravena podat, sundat, svléknout, donést, prostě své asistenční dovednosti zvládá na jedničku. Kromě toho rozsvítí, zhasne a pokud Míša zavelí, otevře dveře. A nejraději oba polohují...to jsem si jistá, že za chvilku uslyším dvojí chrápání.
O prázdninách jezdil Míša do stacionáře Alka, Valinka na něj čekala se mnou doma. Ale samozřejmně ho ráno vyprovodila a odpoledne přivítala... to bylo lásky. A pak se ještě vyrazilo na procházku, Míša má nový "električák", tak to jelo samo a Vála vedle šla a kroutila zadečkem jako modelka. Po cestě byla vzorná, štěkající pejsky za plotem ignorovala..."teď pracuji, nebudu se s vámi bavit". Po návratu domů skočila do svého bazénku, osvěžila se a utíkala se oklepat k Míšovi, aby z toho taky něco měl a nebylo mu horko.
Večer spolu usínají, Michal se dívá na své seriály(nejraději má Policii Modravu) a Valinka si lehne do jeho nohou-ještě že má velkou postel. Pro Míšu je to jistota, že tam někdo je s ním. Sice ráno skuhrá, že zase spal jako skrčenec, ale to jen jako. Když večer odcházím z jeho pokoje a oni dva jsou v posteli, Míša nezapomene říct:" Pohladíš si jí, mami?" To mi ani nemusí připomínat, Valinka je zlatíčko nás všech.
A tak vás všechny zdravíme, máváme a děkujeme za tu naší čokoládovou lásku.
Za Michala a Valinku sepsala mamka Hana