Jak ten čas letí
Tak se vám opět po roce hlásíme ze zprávou o naší Valince. Píšu naší,protože jí máme všichni rádi, ale samozřejmě je Míšovo a ten je její hlavní pán.
Valentýna je u nás už šestým rokem (to to letí) a stále vykonává svojí službu a profesi na jedničku. S Míšou polohuje, ten jí má někdy jako polštářek a také jí stále chutnají jeho nohy- vše je zdokumentováno. Michal má spastickou obrnu a ty masáže nohou jejím jazykem mu dělají dobře, uvolní se a připraví na cvičení. Je to naše masérka... Pokud mu něco upadne, okamžitě vystartuje, aby mu to podala ani jí nemusí říkat. Ví, že bude odměněna pohlazením a někdy i malým pamlskem. A protože je to velice chytrý pejsek, nosí mu i věci, které Míša nepotřebuje, neboť čeká na odměnu- prostě jako nevyžádaná pošta- ale tady na to žádná odměna neplatí.
Stále s ním spí v jedné posteli, večer už je připravena, aby mu skočila k nohám a přikryla je. Ale musíme popořadě- nejdřív páníček, pak pejsek-opačně to nejde. Jak už jsou oba velcí, musí se tam nějak "poskládat". Někdy ráno Míša referuje: Nemohl jsem se otočit a podívej na ty moje placatý nohy". Ale to jen tak z legrace, bez ní by ani nemohl usnout. Že mu otevírá dveře, zhasíná a rozsvěcuje je samozřejmost. Jezdí pro něj do školy a stacionáře a s radostí ho vítá.
V loňském roce dostal Míša novou bezbariérovou koupelnu a protože je v ní hodně místa a vana je nízká, může Valinka páníčka hlídat a pusinkovat. To se jí moc líbí, jen mám někdy obavy, aby za ním neskočila.
Valinka je zdravý, hodný a šikovný pejsek, váhu si teď stále drží na svých 29-30kg.
Moc vás všechny zdravíme, děkujeme za tu naší čokoládovou pomocnici a přejeme vše dobré.
Hana a Michal Pixovi
