První návštěva u našeho Tomíka
Na první návštěvu v Plzni u našeho budoucího asistečního pejska jsme se velmi těšili.Celý týden jsme si představovali jaký asi bude, jak ho přijme naše dcera Eliška a jak se Tomíkovi budeme líbit my?!
V neděli 10. 7. jsme s plnou bagáží nastoupili do auta a vyrazili směr Plzeň. Cesta velmi únavná jak pro nás, tak i pro dceru, protože bylo velké horko. Kolem 14. hodiny jsme dorazili k tréninkovému bytu, sedli si na schody a ve stínu čekali na příchod trenéra-pana Pirnera s našim asisťáčkem. A už jsme ho viděli!! A za sebe - matku - píšu, že se mi zatajil dech a byla jsem na měkko - prostě byl nádhernej!!
Spolu jsme šli do bytu, vybalili si a začalo naše vzájemné seznamování. Je úžasné jak tito pejsci okamžitě poslouchají i člověka, kterého nikdy neviděli!!. Pak přišla první procházka a už u nás na pár dní Tomík zůstal.
Ze začátku byla Eliška k Tomíkovi nedůvěřivá a obcházela ho obloukem- bojí se neznámých psů. Ale už druhý den si ho hladila a celou dobu pobytu ho pozorovala co dělá-když jedl, pil, venčil se, ale i když jen ležel tak ho okukovala. Byl pro ni zajímavý, a dovoluji si tvrdit, že se s ním cítila i bezpečně. A to proto, že ji neobtěžoval, byl na jednom místě a byl poslušný. Viděla jsem, že byla Eliška klidná a bez obav se pohybovala kolem něho. A to je to, co jsme chtěli - aby měla pocit klidu, bezpečí, aby měla někoho, kdo trpělivě umí čekat, až si ho ona bude chtít všimnout. Uvědomujeme si, jak náročná práce je to pro tyto pejsky!!
V průběhu 4 dnů jsme obešli několikrát nákupní centrum, chodili do obchodů, jeli jsme trolejbusem do centra Plzně a samozřejmě jsme každý den pilně cvičili pod dohledem pana Pirnera povely a chodili s ním každé dopoledne a večer na vycházky. Musím přiznat, že jsme byli docela utahaní. Vše bylo pro nás nové a my se snažili obstát se ctí. A Tomík byl velmi trpělivý a stále dokola s námi opakoval povely. Chvílemi to vypadalo, že cvičí on nás!
Musím se i zmínit o nekonečné trpělivosti pana cvičitele. Měli jsme na něho hodně otázek, které v klidu zodpovídal. A i když nám něco nešlo, hodně nás povzbuzoval a radil, jak na to.
A byl čtvrtek, nácvik podávání a rozloučení. Odjížděli jsme se spoustou fotek Tomíka a s tím, že se za 2 měsíce zase uvidíme. Zatím připravíme doma pro Tomíka pelíšek!!
Tak ahoj Tomíku, brzkou shledanou!!
Eliška, maminka Lenka a tatínek Ivoš - tvoje rodina.
