Podzim u Tomíka
Ahoj kamarádi,
hlásí se Vám Tomík od své prázdninové rodiny. Pokud správně počítám, právě dočítáte moje poslední povídání. Pokud ne, tak asi špatně počítám, ale to nevadí, matematika mi moc nejde. Zato mi jdou jiné věci, např.: chůze na vodítku u nohy, podávání věcí, cestování po Praze a také jsem skvělý "ocas", jsem stále u Vás a když se posunete třeba jen o metr do vedlejší místnosti, hned vstanu a jdu za Vámi.
První neděli v říjnu k nám přijeli babička a Jindra(jistě oba znáte z mých prázdninových výletů), naobědvali se u nás, chvíli poseděli a pak jsme se vydali na docela krátkou cestu. Na zastávku, kterou máme hned u domu, a autobusem jednu stanici k bobové dráze. Avšak po výstupu jsme se ocitli na divném místě. Vlevo velká zahrada, ale k proběhnutí nevhodná, byla totiž oplocená, zamčená a bylo na ní plno vysokých rostlin, na kterých rostlo víno. Vpravo les, také k proběhnutí nevhodný, hodně vysokých stromů, mezi kterými by se pes snadno ztratil nebo by se obojkem zachytil o čouhající větev. My šli někam mezi tím, na bobovou dráhu. Sice jsem budoucí asistenční, který může všude, ale všude být nemusím a tak jsem si šel radši lehnou na venkovní terasu a užívat si podzimní výhled na Prahu, místo toho, abych si několikrát sjel kopec na takovém dívném vozítku. Když si Lenka a Jindra dostatečně zajezdili, musel jsem se vyfotit. Prý se tak kdysi fotil nějaký Shrek (Chrek), sice nevím, kdo to byl, ale dozvím se to, až ho budou dávat na Vánoce v televizi. Pak jsem se s babičkou a Jindrou rozloučili, oni šly na autobus a my pěšky domů.
Ve středu 7. října se na Náměstí Míru v Praze konal Psí den na kterém měli předváděčku i Pomocné tlapky a na takové akci jsem prostě nemohl chybět. A tak jsem poprosil paničku aby mě oblékla a spolu s Lenkou jsem se vydali na cestu. Pár minut metrem, stanici tramvají, chvilku pěšky a už jsme je viděli, plno bílých stánků a u jednoho stáli Oli a Pavel a naproti nám šel golden v modré vestičce, canisterapeutka Betty. Betty měla za úkol lákat lidi ke stánku Pomocných tlapek a dařilo se jí. Nás nalákala tak skvěle, že jsme se celý den od stánku nehnuli dál než na dva metry a to jen, když jsme se šli podívat na ukázku výcviku asistenčních psů. To byl hlavní důvod, proč jsem tam jel, nezajímal mě Pavel, Oli ani ten jejich stánek. Chtěl jsem pouze vidět, co mě také čeká až budu dospělý a odstěhuji se od mé rodiny.
Předváděčka začala. Pavel chvíli mluvil, stručně představil společnost Pomocné Tlapky. Pak vypnul a odložil mikrofon. Najednou mu začaly padat divné věci, poklička od hrnce, palička na maso, platební karta a nakonec i mince a Ori (asistenční pes,kterého měli s sebou na předváděčku) vždy běžela a danou věc zvedla a podala Pavlovi, našla a přinesla zvonící telefon a nakonec začala Pavla svlékat, nejdřív boty, ponožky a čepici a pak to Pavel ukončil. Za pár hodin se předváděčka opakovala a Pavel to opět ukončil u čepice a pozval lidi ke stánku. Za pár minut začali Oli a Pavel balit, my jim trochu pomohli a pak se rozloučili a jeli domů.
V půlce listopadu jsme opět zavítali do Třemošné. Klasika: večeře, chůze venku s Renčou a Pavlem, zkoušení na pokoji a druhý den po snídani Tesco a odjezd domů. Byl jsem pochválen, že jsem se hodně zlepšil, jen jsem stále dělal blbosti při skupinovém focení. Přece musí být někdo, kdo skupinové fotky kazí a v naší skupině jsem to já.
Kromě těchto výletů také často jezdíme metrem a do Tesca za paničkou. To mě Lenka oblékne, vyvenčí a jdeme na autobus. Podle toho, kolik máme času jdeme buď obchodem nebo kolem venkovního skladu, pak vyzvedneme paničku u služebního vchodu a jdeme nakoupit. Jednou jsme dokonce šli kolem superhrdiny Thora a mě došlo, že nemusím být opravdový hrdina, stačí být hrdina pro jednoho člověka a ostatním bude muset stačit, když mé jméno bude znít hrdinsky.
Tak si kamarádi nadělte hodně dárků pod stromeček, užijte krásný zbytek roku a vstupte pravou nohou do toho nového a pokud Vás mohu poprosit, nebouchejte moc petardy.
Váš Thom.
