Tři měsíce s Tobym
Ahoj Pomocným tlapkám!
Myslím, že po třech měsících už můžeme s jistotou konstatovat, že Toby je právoplatným členem rodiny a jsme přesvědčení, že to tak i sám cítí. V první polovině září se toho u nás příliš neudálo. Hodně času jsme trávili doma a užívali si klidnější období roku, kdy můžeme být více spolu. Bylo trochu více času na domácí aktivity – cvičení, hry, polohování. Tobík vše zvládá úplně bez problémů a je rád za každou akci, do které ho zapojíme. S úsměvem si vzpomínám, jak jsme se s Pavlem na pobytu u vás v Plzenci snažili zachytit Tobyho při tom, jak úplně samostatně a bez povelu či povzbuzování podává Denisce hračky na stolek a jak to vyžadovalo spoouuuoustu trpělivosti, než se to nějak podařilo zachytit. Dnes už jen doma dám Denisce hračky, snížím jí stolek a Toby už nadšeně čeká, až něco shodí a já se nemusím vůbec angažovat. Samozřejmě ví, že když bude poctivě a opakovaně pracovat, odměna ho nakonec nemine. Proto po mně taky jedním okem pokukuje, přestože já dělám, že si vůbec nevšímám :). Toby má dvě svoje hračky – míček a kroužek. Často si usmyslí, že by si chtěl hrát. Když ale s Kačkou ani jeden zrovna nemáme náladu na hraní, už jsme ho několikrát viděli, jak jde se svými hračkami za Deniskou a zkouší štěstí u ní. To jsou docela komické momenty.... Když se Dendě po Tobyho četných pokusech podaří míček/kruh konečně uchopit a shodit na zem, Tobík je štěstím bez sebe :)... Jinak je to docela pecivál. Naše hodná maminka ho naučila ležet na gauči, přestože oba dva dobře ví, že se mi to nelíbí. Tobík tedy často „vegetí" na gauči s polštářem pod hlavou, ale jakmile tuší, že se blížím nebo mě uvidí, otráveně leze dolů, aniž bych mu musel cokoliv říkat. Není to ale nic platné, protože, sotva odejdu z místnosti, je zas zpátky na gauči :).
Vycházek ven a do obchodů se v průběhu září moc nekonalo. Jednak se s Deniskou aktuálně mezi lidi moc nehrneme a zároveň nás v druhé polovině září čekal první celotýdenní hiporehabilitační pobyt v Bohuslavicích na ranči s Tobíkem po boku. Deniska tedy potřebovala hlavně načerpat síly a být zdravá, aby pobyt úspěšně absolvovala.
Tobíkova premiéra v Bohuslavicích dopadla nad očekávání dobře... První den se očichal s tamními pejsky (psi na canisterapii se tam často pohybují na volno) a neměli jsme s nimi dále žádný problém. Jeho rozvážná povaha pro nás asi bude v mnoha ohledech výhodou, protože při setkání s jakoukoliv zvěří či dobytkem byl spíše opatrný a tisknul se k nám, než aby chtěl nějak dovádět. Naopak chodí precizně u nohy/kočárku. Cvičení s Deniskou pod vedením tamní terapeutky zvládal perfektně, takže s ním byla i z její strany velká spokojenost. Koní se zpočátku trochu bál, ale po pár dnech, když zjistil, že mu od nich opravdu nic nehrozí, už si jich už skoro nevšímal a přiblížil se klidně i takřka na dosah. Ven na procházky tam chodil rád, ale vždy na něm bylo vidět, že měl velkou radost, když jsme se zase vrátili na pokoj a měli svůj klid. Pobyt jsme si všichni tři spolu užili a myslím, že už nemáme sebemenší důvod k obavám někam zase vycestovat. Je to úplně na pohodu a těšíme se zase na příští léto :)... Snad už to bude v normálním režimu bez nějakých opatření.
Po návratu z Bohuslavic měla Deniska naordinovaný odpočinek, což jsme dodržovali a nyní už jsme zase zaběhlí v běžném režimu. Poslední dobou nás opět mírně ovlivňuje doba koronavirová, ale to jistě i vás všechny. Jinak se ale máme celkem fajn!
Mějte se krásně, hodně zdraví a pohody všem a budeme nadále ve spojení ;)
Kuba Jeništa s rodinou
