Druhý měsíc s Tobym
Znovu zdravíme Pomocné tlapky z Vlašimi!
Máme za sebou druhý měsíc společného života s Tobíkem, který byl pro nás všechny trošku složitější než ten předchozí. V práci se mi totiž naplno rozjelo koupaliště, které mě stálo dost času a úsilí a u domácího dění jsem často chyběl.
Kačka doma se třemi dětmi a Tobíkem měla hodně co dělat, aby stíhala všechny uspokojit a ještě se trochu pověnovala společným činnostem Tobíka a Denisky. Naštěstí máme pro tato složitější období k ruce ochotné babičky, které se u nás pravidelně střídají a pomohou nám především s těma dvěma raubířema, aby se nějaký ten časový prostor udělal.
I přes trochu méně nabitý program vypadá Toby moc spokojeně. Kromě zcela běžných činností, které bezchybně vykonává – polohování, otvírání dveří, podávání hraček, aportování/hra a procházky s kočárkem s občasným nákupem, určitě stojí za zmínku dvě delší cesty, které s Deniskou absolvoval. Začátkem srpna to byla návštěva neurologie v Táboře, kde jsme byli domluvení s paní doktorkou Kaslovou, která o Tobym věděla a jelikož je i s její kolegyní na klinice „pejskařka", tak ho chtěla poznat. I do budoucna bude ráda, když tam s Deniskou bude Toby jezdit. Další cestou, kterou jsme s Tobym absolvovali v druhé polovině srpna, byla již dlouho dopředu domluvená návštěva zařízení v asi 30 km vzdálených Choceradech. Jedná se o nově zrekonstruované zařízení pro děti s podobným osudem, jako má Deniska, a kde bychom ji mohli potencionálně umísťovat v případě potřeby. S manželkou zatím vůbec neuvažujeme, že bychom ji někam chtěli odkládat, nicméně uvědomujeme si, že přijde doba, kdy bude nějakým způsobem třeba řešit povinné vzdělávání (ikdyž samozřejmě omezeně). A právě v tomto ohledu by se nám tato klinika možná i zamlouvala, protože tuto „službu" v rámci krátkodobých pobytů poskytuje. Zařízením nás prováděl místní pan ředitel s vrchní sestrou a dalším personálem a všichni Tobyho obdivovali . Jeho chování v cizím prostředí a i ve společnosti je velmi dobré.
Konec měsíce nás přepadly nějaké bacily, které jsme si jako již tradičně všichni postupně předali, aby to nebylo nikomu líto . Všechny děti to ale i s Tobíkovou podporou zvládnuly doma a všechno už je zase v pořádku.
Jinak Toby je hrozný mazel a ukazuje se, že povahou je opravdu moc hodný, ale je to taky zároveň pěkný „cíťa". Ostříhat mu drápky (sousedka je veterinářka) vyžaduje opravdu velmi dobrou fyzickou kondici a kolektivní souhru mnoha lidí. Taky se u něj časem objevil výjimečný talent hledat si místo k odpočinku vždy na tom úplně nejnevhodnějším místě, což opravdu „milujem" :).
Jinak důležitá událost nás čeká teď koncem září, kdy se chystáme s Deniskou na hipoterapii do Bohuslavic, kam jezdíme pravidelně. Posledně jsem si to tam s Deniskou vyloženě užil, tak uvidíme, jak nám to sedne s Tobíkem....
Mějte se krásně a budeme nadále ve spojení ;)
Kuba Jeništa s rodinou
