Denisa a Toby
menu

Denisa a Toby

Zdravíme Pomocné tlapky z Vlašimi!

Po prvním měsíci společného života s Tobíkem o sobě dáváme vědět. Omlouvám se, že jsem nenapsal trochu dříve, ale najít si v našem nabitém režimu chvilku klidu na psaní je dosti složité, ale né nemožné .

Kde bych tedy začal...

Červenec byl prvním měsícem, kdy jsme, jak rádi říkáme, v kompletní sestavě a děláme vše pro to, aby měl každý člen rodiny včetně Tobyho všechno, co potřebuje ke spokojenosti. Věříme, že se nám to snad i daří. Deniska je na tom poslední dobou zdravotně daleko lépe a oba kluci jsou taky v pohodě.

V průběhu pobytů u Vás jsem s trenéry často probíral mimo jiné našeho dvouletého Kubíka a to, aby na sebe nestrhával Tobyho pozornost natolik, aby mu tím nahradil Denisku, pro kterou byl cvičen. Situace se v tomto ohledu vyřešila tak trochu sama, aniž bychom do toho museli nějak zásadně zasahovat... Je to dáno jednak Tobíkovou pohodovou a klidnou povahou a druhak tím, jaký dokáže být náš Kuba „votrava“ :). Tobík ho má určitě rád a respektuje ho jako člena rodiny (smečky), ale vnímá ho spíše jako otravného mladšího bráchu, který je v naší rodinné hierarchii na jeho úrovni. Takže ho skoro vůbec neposlouchá a ikdyž si spolu občas taky pohrají, tak se ho Toby většinou snaží ignorovat :). Kubík je ale na svůj věk velmi uvědomělý a postupně začíná chápat, že Tobík má občas rád svůj klid, a že musí doma stejně jako on pomáhat a má svoje úkoly, při kterých ho nesmí vyrušovat.

Jinak je Tobík velký mazlík. Často si k nám rodičům chodí vyloudit pohlazení a rád se s námi i obejme:). Když se nad tím zamyslím, je to takové naše další dítě. Mě poslouchá o trochu víc :), ale i Kačka se snaží trošku přitvrdit, ačkoliv jí to není úplně přirozené. Ikdyž je to náš mazlík, tak neustále dbáme na to, aby si zachoval disciplínu a aby věděl, jaké má v rodině úkoly a povinnosti.

Zpočátku jsme naučené dovednosti procvičovali velmi často, ale postupem času se ukazuje, že když to děláme méně často, Tobíka to mnohem více baví a úkoly plní s větším zápalem a i lépe. S Deniskou Tobík pravidelně polohuje a myslíme, že to mají oba moc rádi. Nemusím mu už ani nic říkat. Jakmile vidí, že beru Denisku do rukou a pomalu sedám na zem, okamžitě je u nás a zaujímá polohu :). Jinak často otvírá dveře (precizně) a o podávání hraček na stolek mu jde taky skvěle…tam je tedy třeba ho zpočátku trochu namotivovat. Ale to, že podá hračku bez toho, aby mu kdokoliv dal pokyn, se už stává úplně běžně.

Potřebu Tobík vykonává, jak ho to naučil Jirka a my pokračovali, pouze v rohu zahrady. Jen je někdy potřeba tam s ním dojít a dát mu povel. To ale není vůbec na škodu.

Co se týče opouštění domu/zahrady v oblečku a s ohlávkou, tak to se snažíme realizovat každý den, pokud to je možné (ikdyž třeba jen krátce po okolí). Už se nám už také podařilo absolvovat společně nějaké výlety (po městě, nedalekém ZOOparku) a další plánujeme. Jinak se pravidelně dle instrukcí snažíme navštívit obchod, aby nevyšel ze cviku. V obou obchodech (Albert, Lidl), které jsme navštívili i s Jirkou, když u nás byl, jsme se nikdy nesetkali s jakoukoliv reakcí personálu. Do restaurace/hospody s ním chodím moc rád, ikdyž těch příležitostí by mohlo být k mé spokojenosti daleko víc :).

Jelikož chodím spát prakticky vždy jako poslední, Toby se často drží večer u mě. Ale už jsem ho několikrát přistihl, jak si před tím než jdeme spát, obejde všechny členy rodiny a překontroluje si, jestli jsou na svých místech. Až pak si jde lehnout k Denisčině posteli, kde má svoje noční místo. Ráno mě Tobík občas budí, pokud je Deniska už vzhůru a já se ke stávání stále nemám...

To je asi prozatím od nás vše…..

Jsme celému Vašemu týmu za Tobíka moc vděční a slibujeme, že budeme i nadále dělat vše pro to, aby byl u náš šťastný a plnil tu svou úlohu. Přes původní mírné obavy musíme konstatovat, že je to nejen pro Denisku ale i pro nás ostatní jednoznačně pozitivní životní změna.

Mějte se krásně a budeme nadále ve spojení ;)

Kuba Jeništa s rodinou

Vlašim