Tira je v lese šťastná

ednové dny jsou krátké a noci dlouhé. Člověku to na náladě nepřidá, ale Tiře je to úplně jedno. Má radost každý den a každý den je připravená vyrazit do terénu a pořádně se ušpinit.

Zjistil jsem, že v plískanicích je lepší chodit v lese než po městě, mnohem méně se ušpiní ona i já. Máme oblíbený les, kde jsou krásné cestičky a cesty, nerozježděné od lesní techniky.

Tira je v lese šťastná, nemůže se nabažit všech zvuků a pachů. Byl jsem zvědavý, jak bude poprvé reagovat na setkání s divokými zvířaty. Zvládla to perfektně. Když před námi přebíhají srnky, jen nastraží uši a upře zrak, ale že by je chtěla pronásledovat, jí zřejmě ani nenapadne. Jednou teda z ničeho nic štěkla směrem k hustému lesíku. Zřejmě tam bylo něco schovaného, což ona ví, ale já ne. Napadlo mě, že se s ní nemusí nikdo bát, protože její radary vidí daleko lépe než my. Když je ona v klidu, vím, že jsme v lese sami.

Uvědomuji si, jaká to je obrovská výhoda mít takhle skvěle vycvičeného psa. Můžu s ním jít kamkoliv a nemusím se bát, že bude dělat neplechu. Kamarád má nového psa – ohaře a chudák s ním raději do lesa ani nechodí. Obyčejný člověk zřejmě nikdy nedovede psa vycvičit jako profesionál.

Už jsme také byli 2x u veterináře. Nejdříve si začala drbat ucho, měla ho zarudlé a museli jsme jí do něj několik dní kapat. Prý je to u labradorů běžný problém, kterému se nedá zabránit. Poté se začala viditelně a často věnovat zadku. Paní doktorka jí vymáčkla mazové žlázy u řitního otvoru a jí se hned ulevilo. V ordinaci to zvládla úplně skvěle, ale bylo vidět, že se tam nechce zdržovat déle, než bude muset.

Doma běží vše hladce, Tira je již pevnou součástí naší rodiny. Táta konečně objednal přepravní box a pomalu začneme přemýšlet o dovolené. Asi pojedeme někam na sever, takže Tira se může těšit na počasí, které jí vyhovuje.