Jak se Teki stal hradečákem
Stalo se toho u nás v poslední době opravdu hodně. To nejdůležitější byl ale příchod nového asisťáka Tekiho k nám.
Jak probíhala první část secvičování, v květnu, o tom už jsem psal. Hned v červnu nás ale čekaly části další. Takže jsme se opět na několik dní přemístili do Plzně absolvovali druhou část secvičení.
S Tekim jsme se už přivítali jako „staří známí". Ale ještě jedno seznámení Tekiho čekalo. Seznámení s Lordem. Minule totiž strávil Lord těch pár dní secvičování v Oseku u Tomášů, aby se nepletl Tekimu do práce. Teď ale bylo nutné oba kluky seznámit, protože spolu budou u nás žít. Ale to by snad ani nebyli asisťáci, kdyby se nějak nedomluvili. Bylo to úplně v pohodě. Teki začal hned respektovat Lorda jako staršího a i když na něj přeci jen sem tam něco zkusil, Lordík to všechno řešil s klidem, ale způsobem, který byl Tekimu hned jasný: „Můžeme být kamarádi, ale nic na mě nezkoušej". Teki rychle poznal, kde jsou hranice a od té doby mají mezi sebou jasno...
Opět bylo nutné s Tekim vyzkoušet úplně všechno z asistenční práce doma i venku, chůzi u vozíku, poslušnost a ovladatelnost. Teď už si ho samozřejmě povelovala jen Jarka a cvičitelé už jen dohlíželi na to, jak jim to jde, eventuálně opravovali drobné chyby na obou stranách. A šlo to opravdu dobře.
Byly ale i další povinnosti. Například Tekiho „výstupní prohlídka" na veterině Vedilab v Plzni, ale hlavně předepsané zkoušky. Ty skládali Jarka s Tekim v plzeňské Olympii. A zvládli to na jedničku. Hned po zkoušce už mohl Teki definitivně sundat vestičku s nápisem „PES VE VÝCVIKU" a dostal úplně novou a krásně žlutou s nápisem „ASISTENČNÍ PES". Jemu to nakonec bylo asi jedno, ale pro nás to byl důležitý okamžik. V tu chvíli se totiž Teki stal plně certifikovaným asistenčním psem. Asistenční tým AP96 byl na světě...
No a pak jsme si mohli Tekiho konečně odvézt domů, do Hradce Králové. Ale ani to ještě nebyl úplný konec secvičování. Na několik dní k nám totiž ještě přijel trenér Tlapek. A znovu se zkoušelo a testovalo a dolaďovalo všechno možné, tentokrát ale už přímo v tom prostředí, kde bude Teki žít a pracovat. I tady samozřejmě trenér už jen sleduje, jak si ti dva v běžném každodenním životě vedou, občas poradí, ale snaží se už do věcí moc nezasahovat.
Po odjezdu trenéra už to bylo na nich dvou. Na Jarce a Tekim. Ale protože jsem je sledoval celou dobu secvičování a viděl jsem ty pokroky, bylo mi jasné, že to zvládnou. Celé secvičování proběhlo naprosto hladce a bez problémů. Svůj díl na tom mají oba. Jak Jarka (má už nějaké zkušenosti s asistenčními psy, Teki je její už třetí asisťák), tak Teki (chytrý pes, kterého baví spolupráce s člověkem). Prostě ti dva si od začátku vzájemně „sedli".
A to je zase zásluha především Pomocných tlapek, že je daly tak dobře dohromady.
Secvičení s asistenčním psem Pomocných tlapek jsme absolvovali už potřetí. Poprvé to bylo v roce 2001 s Benem, podruhé v roce 2008 s Lordem a nakonec teď, v roce 2014, s Tekim. Dovolil jsem si tedy trochu sepsat některé naše zkušenosti tak, jak jsme je uplatnili právě při secvičování s Tekim. Možná by se něco z toho mohlo hodit i klientům, které čeká secvičení poprvé...
- Při prvním secvičování nečekejte hned zázraky v asistenční práci, nečekejte výkony, jaké jste mohli třeba někdy vidět ve videoklipech. Ze začátku jde hlavně o to, abyste se se psem seznámili a aby mu s vámi a vám s ním bylo dobře.
- Berte v úvahu to, že pro psa jste úplně noví a ze začátku neznámí lidé a secvičování se odehrává v prostředí, které pes také nezná. Pes může být ze začátku trochu nejistý. Dejte mu čas, aby se mohl uklidnit, seznámit s vámi i prostředím, dejte mu najevo své sympatie k němu.
- Nezkoušejte se psem nic, co byste před tím nezkusili s cvičiteli nebo co od nich nemáte výslovně povolené, mohli byste jeho návyky zbytečně kazit.
- Poznámky a doporučení cvičitelů si klidně zapisujte, oni si také budou zapisovat spoustu věcí.
- Povelujte psa přesně podle instrukcí cvičitelů. Uvědomte si, že být s vámi je pro psa úplně nová situace. Přesné povelování, kterému rozumí, psa uklidní. Chybné nebo nesrozumitelné ho muže znejisťovat.
- Nespěchejte. Vztah se psem a později i souhra v asistenční práci se zlepšují a zdokonalují poměrně dlouho. Postupujte pomalu, krok za krokem. Nesnažte se řešit všechno najednou.
- Pes má právo znát Vaši reakci na to, co udělá. Pokud to bude dobře – chvalte. Pokud to bude špatně – pokárejte ho. Jak to udělat, to vám řeknou cvičitelé (na každého psa platí něco trochu jiného). Nenechávejte ale psa bez reakce. On potřebuje a chce vědět, co bylo dobře a co ne.
- Buďte důslední a trpěliví. Asistenční pes není stroj, je to živá bytost a občas na vás třeba i něco „zkusí" (je to přirozené, „zkusil" by to i v psí smečce). V takové situaci mu dejte klidně ale důsledně najevo, kde jsou hranice toho, co smí.
- Čím lépe zvládnete dny secvičování, tím lepší základy a předpoklady pro další spokojený život s asisťákem si vybudujete. Kvalitní secvičení je opravdu výborná investice do dalšího života.
- Pokud si nejste něčím jistí nebo pokud máte otázky, nebojte se a ptejte se cvičitelů. Oni totiž mají přesně stejný cíl jako vy: abyste vytvořili se psem dobrý asistenční tým.
