Teki – pes, který žil rychle
menu

Teki – pes, který žil rychle

Začátkem června zemřel Teki. Asistenční pes Pomocných tlapek č. 96. Byl to již třetí asistenční pes Jarky Machové. Zemřel ve věku 9 let a 3 měsíců…

Teki byl docela zvláštní pes. I do dospělosti v něm zbyl velký kus štěněte. Byl vždy aktivní, měl pořád dobrou náladu a nejraději byl, když věci „odsýpaly“, Proč chodit na pomalé procházky, když se vedle vozíku dá běžet? Proč jít na krátkou procházku, když se dá jít na dlouhou? Proč při podávání předmětů chodit, když se dá i radostně poskakovat? Ale třeba v prodejně nebo v restauraci, to bylo něco jiného. Tam se choval naprosto perfektně, klidně, prostě jako asistenční profík.

Teki měl radost snad ze všeho. Když se šlo ven, byl nadšený, že půjde na procházku. Když se šlo domů, byl nadšený, že zase bude doma. Cokoli dostal za práci, všechno dělal doslova s nadšením a radostí. Jeho neustále se vrtící ocas a kamarádský přístup k lidem a ostatním zvířatům byly pro něj typické. Jednou mu na veterině odstraňovali bradavičku z ušního boltce. Na to ho museli trochu přispat, pes si nenechá píchnout lokální anestezii do ucha. Pan doktor pak vyprávěl, jak byl Teki přispaný, ale stejně celou operaci vrtěl ocasem. A po vážné operaci v dubnu 2021, když mi ho pan doktor předával, říkal, že tak veselého psa pár hodin po operaci ještě neviděl…

Veterinu miloval, jen někdy v čekárně neslušně předbíhal. Chtěl být co nejdříve v ordinaci a pozdravit se s doktorem. Ne vždy bylo ošetření příjemné, ale to, že jsou tam hodní lidé, pro něj znamenalo daleko víc.

Nesmím zapomenout ani na to, že pomáhal s předvýchovou dvou juniorů – Westa a Corina. Ale protože byl sám do určité míry pořád štěně, jednu věc nedokázal: umravnit juniory, když to bylo třeba. Neměl potřebu jim „šéfovat“, chtěl je prostě mít za kamarády. Někdy jsem měl pocit, že máme doma ne štěně a dospělého psa, ale velké a malé štěně…

Pracoval spolehlivě, i když někdy až trochu rychle. Postupně se ovšem naučil být rychlý, ale ne zbrklý. Dobře věděl, kdy a v jakém pořadí bude třeba jeho asistence a tak už dělal spoustu věcí sám, bez povelů. Prostě věděl a poznal, kdy bude co třeba.

Bohužel, na jaře 2021 mu zjistili agresivní formu rakoviny…

Tekiho život byl nespravedlivě krátký, ale on ho dokázal úžasně vyplnit elánem a pořád dobrou náladou. To všechno nám teď bude moc chybět…

Tekísku, bylo mi ctí, že jsem Tě mohl poznat. A moc děkujeme za všechno…

Tvůj smutný kamarád Láďa