Náš druhý měsíc se Sofinkou
Moc zdravíme tlapky z pobytu na Vysočině, o kterém píšeme v této zprávě, a omlouváme se tímto za zpoždění se zprávou. Druhý měsíc se Sofinkou byl náročný. Hodně času jsme trávili v únoru opět na horách, kde bylo letos spousta sněhu. Na jarní prázdniny jsme s kluky a se Sofi odjeli do Nových Hutí na Šumavě. Pořádně se s klukama na sněhu vyřádila.
Ráďa jezdí se Sofinkou jednou až dvakrát do týdne do „družiny“ k babičce, kde si spolu a s babi hodně hrají a Sofi si zvykla i na jiné prostředí.
Začali jsme s Radečkem víc provozovat canisterapii a relaxaci před spaním, aby se zklidnil a omezil svoje afektivní záchvaty. Moc se mu to začalo líbit, i Sofinka je při tom hodná a oba si to užívají. Každý večer jsme si udělali celá rodina relaxační chvilku. Idylka se nám ale načas přerušila.
Začátkem března Sofinka něco slízala nebo snědla při procházce a zvracela několik dní. Takže jsme dvakrát navštívili veterináře a Sofi nakonec brala skoro 10 dní antibiotika a byla na dietě. Byla hodně smutná, trošku zhubla a bylo na ní znát, že není ve své kůži. Měli jsme o ni strach jako o malé dítě. Vše naštěstí překonala.
Během Sofinky nemoci jsme se dozvěděli, že můžeme jet s Ráďou na hiporehabilitační pobyt na Vysočinu, kde jsme byli evidováni jako náhradníci. Sofi už jsme mohli vzít s sebou, odjeli jsme minulou sobotu těsně poté, co se uzdravila. Teď tu ještě jsme až do tohoto pátku. Sofince i Ráďovi se tu moc líbí. Se Sofi je to trošku náročnější, na farmě je spousta zvířat a nových pachů, takže je hodně těžké ji udržet v klidu. Pro Ráďu je to ale dobrá zkušenost, že jsme tady i se Sofinkou. Od začátku, co je Sofi s námi, neměl Ráďa moc zájem ji vodit. Stačilo mu, když jde vedle kočárku. Nyní chce sám držet vodítko a povelovat ji, aby šla vedle kočárku. Prospělo mu taky, že je tu s ní sám s maminkou. Doma je nás víc, bráška si ji taky zamiloval, a Sofi není výhradně s Ráďou. Tady si spolu víc užívají.
Procházkovi
