Sendynka nahrazuje spolužáky
Milé Pomocné tlapky,
myslela jsem si, že zlatý retriever dostal své jméno dle barvy srsti, ale díky Sendynce vím, že je to proto, že je to, to nejzlatější stvoření.
Honzík již více jak měsíc nemůže chodit do školy, takže se vůbec nevidí s dětmi a Sendynka mu nahrazuje jeho spolužáky.
V 16 hodin oba ožijí a těší se, že budou moc běhat venku, pak oba běhají radostně po zahradě.
Důležitým dnem pro nás byl den, kdy Honzík šel na kontrolu k zubaři. Zatím se mu nikdy nepovedlo dojít až do ordinace. Vždy ho musela prohlídnout zběžně sestřička v čekárně. Tentokrát, když jsme se vypravovali, tak se hned zeptal, zda s ním půjde Sendynka. Neměla jsem to v plánu, myslela jsem, že v době přísnějších opatření kvůli koronaviru, nechám Sendynku doma. Ale protože jsem viděla, že by si Honzík hodně přál mít Sendynku sebou, tak jsme se vydali k zubaři i s ní a dobře jsme udělali.
Honzík mne ten den hodně překvapil. Jednak měl poprvé na sobě roušku a dokázal ji mít nasazenou, jak bylo potřeba a jednak světe div se, Sendynce zavelel, aby si sedla před ordinací a sám došel do ordinace, dokázal se po chvíli posadit do křesla a nechat si prohlédnout zuby!!! Naštěstí zoubky měl v pořádku a pan doktor ještě Honzíka pochválil, že má zoubky pěkné. Tak jsem byla na něho náležité hrdá a byla jsem ráda, že jsem mu Sendynku vzala sebou.
Když pan doktor prohlížel Honzíkovo bratra, tak pan doktor zaškolil Honzíka, jak může ovládat křeslo, aby se pohybovalo nahoru a dolu, tak Honzík s chutí panu doktorovi asistoval.
Myslím, že ten kontakt se Sendynkou mu pomáhá v sobě rozvíjet dovednosti, které potřebuje i ve vztahu k ostatním lidem, například musí vnímat, co se jí líbí a co nelíbí. Být ohleduplný.
Už jsem Honzíkovi musela slíbit, že příště, až půjdeme k veterináři, tak půjde s námi.
Mějte se krásně
Urxovi
